Střípky duší

30. října 2013 v 10:03 | Zoey |  Recenze knih
Střípky duší
Název: Střípky duší
Autor: Mary Lindseyová
Série: Duše
Díl v sérii: 1
Nakladatelství: Cooboo||2012
Počet stran: 301
Počet kapitol: 30
Anotace: Lenzi slyší hlasy a má vize - vize o náhrobních kamenech, povodních a chlapci s kovově šedýma očima. Zdá se, že jí nikdo nemůže pomoci - dokonce ani její přítel Zak. Pak však potká Aldena, kluka ze svých snů, jenž jí prozradí, že ona je mluvčí - člověk schopný komunikovat s bloudícími dušemi a pomoci jim - a že on byl po celá staletí jejím strážcem. Nyní čeká Lenzi těžké rozhodnutí: Zak nebo Alden, život nebo smrt. Jenže čas se krátí. Zlovolná duše chce Lenzi zničit a zabije ji, jestliže se nerozhodne včas…


MŮJ NÁZOR

Celou dobu co jsem knihu četla, jsem lapala po dechu, a po pažích mi přebíhalo staré známé mrazení. Tahle knížka, kde jsou hlavním tématem duchové a paranormální jevy, mě svým způsobem děsila. Ale krásně děsila. Kdykoliv čtu něco v čem vystupují duchové, cítím se zvláštně. Netuším proč, ale celý děj jsem byla nervózní. Ze začátku mě kniha moc nebavila, ale které knihy jsou od začátku zábavné- musíme se prostě dostat přes ty informace o hlavních postavách, místě atd. Když pak Lenzi potkala Aldena a ten na ni vyklopil tu spoustu informací o mluvčích, strážcích a Rose, ztrácela jsem se v tom. Nemohla jsem si zapamatovat ta pravidla strážců, co mohou a nemohou. Postupem času se to ale vyjasňovalo, a já si závěrečné finále užila jako nikdy. Úplně se mi svíral žaludek. Konec byl rozhodně úchvatný.

Přejděme k ději. Hlavní hrdinka Lenzi slyší podivné hlasy, které k ní promlouvají. Bojí se, že skončí jako její otec, který trpěl schizofrenií a spáchal sebevraždu. Jedinou oporou v jejím životě je přítel Zak, Lenzina máma a prášky s názvem Xanax proti těm zdánlivým halucinacím.
Jednoho dne, přesněji na své narozeniny, Lenzi přemluví Zaka aby ji odvezl na hřbitov, kde je pohřben její otec. Zde se setkává s Aldenem, který jí poví, že je mluvčí, a on je již po celá staletí jejím strážcem. Lenzi tomu zpočátku odmítá uvěřit, odmítá spolupráci- po setkání se zlovolnou duší jí ale dojde, že je v nebezpečí- a musí Aldena a nový svět přijmout.
Zak se ale nechce jen tak vzdát své milé, a hodně se proti tomu bouří. Lenzi vše musí uchovávat v tajnosti, k tomu rozřešuje toulavé a jiné duše, tzv. jim pomáhá odejít do světla- vyřešit to, co je stále poutá na zemi. Vše by snad pokračovalo dál, ale pak přijde na řadu temná duše Smith- se kterou se Lenzi/Rose v minulých životech potýkala.
Není tady ani tak milostný trojúhelník, jako vzpomínání na minulé životy- které se Lenzi vůbec nevybavují. Přijdeme na to, že Rose si v minulém století nechala kvůli nepodařenému vztahu s Aldenem schválně vymazat paměť pro další cykly, a tak Lenzi nepoznala Aldena, nepamatovala si na něj- ale mohla vše začít od začátku. Lenzi a Rose byly po příběh jedna a ta samá bytost, každopádně...bylo to trošku zvláštní. Hodně jsme lpěli na minulosti.
Smith byl dočasně poražen, ale pak přišel na scénu Zak- a málem Lenzi zabil když se ji snažil unést- pomoci jí, podle něj. Alden ho zastavil, ale bez povolení vstoupil do jeho těla, a musel tedy podle pravidel strážců zemřít. Lenzi se ho ovšem horázně zastala, a díky Zakově duši, která posléze odešla do světla (Zak se zabil v autě) přemluvila Introvertní radu aby Aldena nechali jít- pod podmínkou, že bude stále mluvčí a on jejím strážcem.

Mezi mé oblíbené postavy rozhodně patřil Alden, Lenzi, kamarádi Raci a Maddi, Aldenova sestra Izzy- a pak jsem upřímně nesnášela Zaka- od začátku mi nepřišel jako milý člověk, i když možná byl. Na konci se každopádně změnil k lepšímu a byla jsem ráda, že to tak dopadlo. V knize kromě případných zlovolných a toulavých duší nevystupoval téměř nikdo jiný.

Celá knížka je rozhodně skvěle napsaná, čtivě a originálně. Líbí se mi, jak Lenzi umí skládat origami z papíru. Není to třeba- umí kreslit nebo zpívat, je to neobyčejný talent, prostě je jiný než talenty ostatních hrdinek v jiných příbězích. Alden má zase nádherné šedivé oči- páni, takové bych chtěla! Obálka se mi také moc zamlouvá, ty růže na ní jsou prostě nádherné, a skvěle se vztahují k příběhu. Autorku moc neznám- abych se přiznala, skoro vůbec. Každopádně, určitě musí být pozoruhodným člověkem. A děsně se těším na to pokračování, na kterém podle všeho Mary pracuje!

UKÁZKA

Zhluboka jsem se nadechla, když jsem stoupala po schodech k restauraci, ale než jsem stačila zahnout k terase, něco mě dráplo do zad a na krk mi dýchnul ledový závan. Zabolelo to, jako kdyby mi to škrábnutí rozedralo kůži. S8hal jsem si pod kabátek na páteř. Krev. S hrůzou jsem zírala na svoje rudé prsty.
"Vzdej se mi."
"Nikdy" vykřikla jsem.
Jeho smích přehlušil tepání v mých uších. Zděsila jsem se, když jsem si uvědomila, že jsem se nerozloučila s mámou. Měla jsem tady umřít a ani jsem se nerozloučila...jako táta.
"Budu tě mít. Jsi moje. Vzdej se."
"Nikdy nebudu tvoje. Nikdy se nevzdám!"
Břichem mi projela ostrá bolest. Viděla jsem, že mi tričkem prosakují kapky krve. Utíkej! Rychle jsem se vyzula z těch červených bot. Slyšela jsem, jak se mi vysmívá, když jsem brala schody po dvou dolů k parkovišti. Utíkej! Musela jsem se dostat pryč. Další seknutí přes břicho.
"Nikdy!" Řvala jsem a utíkala mezi auty k ruskému kolu. Měla jsem pocit, že mi něco drásá vnitřnosti, jako když se trhá suchý zip. Alden měl pravdu. Nebyly to jenom hlasy. Tenhle hlas mi způsoboval krvácení. Vstoupil do mého těla. A já jsem teď hostila jeho duši.

HODNOCENÍ
http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/092/171/7af9166907_92231262_o2.pnghttp://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/092/171/7af9166907_92231262_o2.pnghttp://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/092/171/7af9166907_92231262_o2.pnghttp://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/092/171/7af9166907_92231262_o2.png

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 .Putta .Putta | Web | 30. října 2013 v 11:03 | Reagovat

Tak to zní hodně dobře. Kouknu se po ní :D
Jinak skvěle napsaná recenze.

2 Ami Ami | E-mail | Web | 30. října 2013 v 11:22 | Reagovat

Páni, vypadá skvěle :-)
Ještě, že jdu dneska do knihovny :-D

3 Kariol Kariol | Web | 30. října 2013 v 12:14 | Reagovat

Něco na podobný způsob jsem nikdy nečetla a přitom mi to připadá takové povědomé.. :-) Možná se po tom poohlédnu! :-)

4 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 30. října 2013 v 14:30 | Reagovat

Už jsem o té knize slyšela, ale ještě jsem se k ní nedostala, ale vypadá zajímavě.. :-)

5 Amanda Amanda | Web | 30. října 2013 v 19:51 | Reagovat

Knihu jsem dostala k Vánocům, stále jsem si ještě nebyla schopna najít čas ji přečíst.

Ta obálka je prostě nádherná, ale ty červené popisky to kazí...

Jinak, ono to má pokračování??

6 Zoey Zoey | Web | 30. října 2013 v 19:52 | Reagovat

[5]: Dočetla jsem se, že autorka na něm pracuje. Sama jsem to nevěděla :-D Každopádně ještě nevyšlo ani v USA, tak bůhví jestli bude někdy až tady u nás... :-)

7 Klub mladých umělců Klub mladých umělců | E-mail | Web | 31. října 2013 v 13:55 | Reagovat

Ahoj Zoey,
S radostí ti oznamuju, že jsi přijata do Klubu mladých umělců. Moc se těšíme na tvé příspěvky.
Hodně štěstí s blogem ;)
Ewiline

8 McDasha McDasha | Web | 1. listopadu 2013 v 10:25 | Reagovat

Bon jour :3
vybrala jsem si tě jako 'oběť' do Liebster blog award tag. :) Více na mém blogu, a přeji hodně štěstí ;)

9 lilliinka lilliinka | E-mail | 5. listopadu 2013 v 9:04 | Reagovat

Dáváš mi krásné typy, protože ani tohle neznám, ale podle obálky se mi to líbí:) Takže Ježíškůůů:D

10 Emily Emily | E-mail | Web | 8. listopadu 2013 v 20:58 | Reagovat

Knížku jsem četla, sáhla jsem pro ni kvůli krásné obálky. První část byla skutečně spíš nudně-vysvětlovací a příběh se vyvíjel očekávatelně, ale celkově to byla dobrá knížka s překvapivým koncem. Nejvíce se mi líbilo to originální pojetí světa mluvčích a jejich strážců. Přesto si pokračování nejspíš nepřečtu.
Jinak povedená recenze :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama