Kapitola 9. V kůži zvířete

12. srpna 2013 v 10:35 | Zoey |  Maják na ostrově Fahib(2)
A další kapitola, tentokrát devátá, mojí oblíbené povídky Maják :)


Uplynulo asi pět dní. Ella našla starou zvířecí kůži nějakého lva nebo čeho, a tak jsme ji společně upravovali abych se do ní mohl vejít a pak mě měl popadnout do svých spárů orel, který každého dne přilétal na skálu nad naší jeskyní. Měl mě odnést zpět domů, do Evropy. Nevěděl jsem, jestli se mám radovat, nebo být smutný. Za těch několik týdnů, nebo možná i měsíců, co jsem strávil na ostrově, mi Ella ukázala, že život nemusí být vždy napsaný přesně podle pravidel a nalinkovaný na deset let dopředu...na ostrově jsem se zkrátka změnil a měl jsem obavy, že až se vrátím domů...asi nebudu stejný.
Pracovali jsme na kůži, sešívali drobné trhliny a nechali jich několik na pronikání vzduchu s nakonec se z ní stal docela pevný obal, do kterého bude snadné mě zamumifikovat.
Domluvili jsme se, že Fernandovi neřekneme nic o svých plánech. Ella řekla, že dřív nebo později ho její otec stejně objeví, a do té doby si může stavět loď, a kdo ví, třeba se s ní i dostat z ostrova. I když tomu sama nevěřila a byla dost nervózní. A já s ní. Tušil jsem, že by ji mohl stihnout otcův hněv.
Poslední večer na ostrově jsem šel spát brzy, protože jsem nesměl orla prošvihnout. Přilétal okolo desáté hodiny dopolední a nejenže bylo důležité zašít mě do kůže, ale i ji naplnit potřebnými potravinami na cestu nad mořem. Když jsem se ptal, zda nebudu moc těžký, Ella mi se smíchem odpověděla, že lvi jsou těžcí ještě víc a orli jsou na takovou zátěž zvyklí.
Trochu jsem se obával, zda orel skutečně míří do Evropy, a Ella mi nakonec ukázala velkou mapu, kde byla vyznačena i jeho cesta.
"Pokud něco nenaruší jeho trať, tak v pořádku dorazíš domů," řekla mi a smutně se usmála. Odvrátil jsem se.
Teď večer jsem ležel na lůžku a koukal do stropu. Přemýšlel jsem dokonce i o Bártym. O tom psisku, které si mě, jak jsem viděl, čím dál tím víc zamilovávalo.
Nakonec jsem usnul neklidným spánkem.
Musel jsem se probudit asi hodinu poté, co jsem zamhouřil oka. Důvodem bylo hlasité hřmění. Blesky křižovaly oblohu, zlověstně blikaly a ozařovaly celou jeskyni bílým a žlutým světlem. Hromy je následovaly. A k tomu všemu se ještě přidal hustý liják a silný vítr, který foukal vodu vchodem do jeskyně.
Vyskočil jsem a rychle se rozběhl abych zavřel těžké dřevěné dveře, které jsme kvůli nesnesitelnému horku nechávali přes noc otevřené. Aniž bych si toho všiml, Ella se ke mě celá rozespalá přidala a společně jsme je s hlasitým prásknutím zabouchli.
Vyčerpaně jsem se sesul k zemi, celý promočený. Ella na tom byla podobně. Oba jsme se s hlasitým supěním přesunuli ke stolu a Ella rozsvítila svíčky a lampu. Matně se rozblikaly a osvětlovaly celou místnost hrozivými stíny. K Ellině židli se přišoural Bárty a zakňučel.
"Nemá rád bouřky," vysvětlila a klekla si k němu na zem. Objala ho kolem krku a pes jí schoval hlavu do náruče. Hladila ho po hlavě a já si uvědomil, že nám tu někdo chybí.
"Kde je Fernando?"
Celá bílá se na mě podívala. "Já nevím."
Přešel jsem k místnosti, kde spal a nakoukl dovnitř. Pokrývky byly odhrnuté a pokoj prázdný, až na kus papíru položený na posteli. Pomalu jsem ho zvedl a přinesl do kuchyně, kde jsem pod blikavým světlem svíček s námahou nahla rozluštil Fernandův škrabopis.
Mí nejdražší přátelé ,
ne to, ne. Nejste mí nejdražší přátelé, ačkoliv v prvních dnech mého zachránění jste byli. Viděl jsem šílené věci, a vaše jeskyně pro mne byla útěchou a domovem, aspoň pro těch několik dnů. A kdy jsem byl navíc ještě zraněn. Ale pak jsem nabyl zlého přesvědčení, že jste mě podvedli a že ty, Ello, se chystáš pomoci utéct z ostrova Georgovi.
To jsem nemohl strpět. Jistě bych se po jeho úniku stal obětí Ellina otce, a to ne. Ne ne ne ne ne. A proto jsem se dnes vydal hledat Ellina otce a jeho palác dřív, než mě zabije. Jdu jistým směrem, tajně jsem totiž vyslechl váš rozhovor, kdy Ella ukazovala směrem, kde palác leží. A proč? Chci udat George a i tebe Ello, protože jste mě tu chtěli ponechat osudu, a Ella by byla klidně schopna dívat se na mou smrt.
Ale opak pravdy. To já se budu dívat na vaši smrt a stanu se prvním smrtelným pomocníkem velkého vládce tohoto ostrova! Ne nadarmo jsem byl na lodi toho příšerně přecitlivělého kapitána Hungeryho důstojníkem, a jakým! Mohl bych ji sám řídit, kdyby mě ovšem všichni nenáviděli...
Každopádně, nejsem zas tak podlý. Je mi jasné, že jste do sebe zamilovaní, ale to nezmění můj názor na vaši smrt. Jen pevně doufám, že tento dopis vám poslouží jako varování a včasně utečete. Prodloužíte si tím život o pár hodin, možná dnů. Ale ostrov není tak velký, aby vám byl útočištěm navždy.
S pozdravem
F.
P.S. A tohle spalte
"To ne," zašeptala Ella, bledší než kdy jindy. Pohlédl jsem jí do očí.
"Musím se odsud dostat. Jen já. Ty jsi jeho dcera, tebe nebude mít to srdce zabít. Musím uniknout někam do nitra ostrova."
"Ne!" vykřikla slabě a po tváři se jí začaly koulet slzy. "Neopustím tě!"
"Musím odejít, pro tvé i mé dobro," při těchto srdcervoucích slovech jsem už si začal balit malý ranec. S tichými vzlyky mi přišla na pomoc a během chvíle jsem byl hotov. Těžce jsem se podíval na dřevěné dveře a na bouři zuřící za nimi.
"Georgi, chtěla jsem ti to říct už dřív, ale já jsem do tebe zamilovaná."
"Já vím," objal jsem ji. "Já taky."
"Zdržím je, oba dva. My už s Bártym něco vymyslíme," zašeptala.
Políbil jsem ji. Byl to ten nejnádhernější okamžik mého života, který jsem si pečlivě uložil do paměti. Nechtěl jsem na něj nikdy zapomenout. A teď už jsem ani nesměl.
"Vrátím se," slíbil jsem a odtáhl jsem se. Usmála se skrz závoj slz a pak mi pomohla otevřít težké dveře.
"Věřím v to," nesl se její hlas tichounce deštěm, blesky, hromy a vichřicí, zatímco jsem utíkal neznámým směrem hloubš a hloubš do samotného srdce pralesa.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 12. srpna 2013 v 16:11 | Reagovat

WoW, úžasný :o)

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 12. srpna 2013 v 19:52 | Reagovat

Krásná kapitola, ten konec byl tak dojemný. A nesnáším F. Takový magor, jak jim to mohl udělat.?!
Už se těším co bude dál.. :D

3 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 13. srpna 2013 v 10:18 | Reagovat

grrr.. to si ten polibek nemohla trochu natáhnout! :D  :D  :D krásné.. snad se tam dostanou.. :-)  :-D

4 Nikinkira Nikinkira | E-mail | Web | 19. srpna 2013 v 16:36 | Reagovat

Tak jsem právě přečetla všechny kapitoly a je to opravdu hezká povídka, už se těším na pokračování, jak to bude dál, umíš dobře psát :)

5 Ana Syringa Ana Syringa | E-mail | Web | 19. srpna 2013 v 23:14 | Reagovat

dakujem, dakujem, dakujem za novú kapitolu k majáku! :) Bolo to perfektné ako vždy. :) Totálne ho s Ellou shippujem :D (áno, dostala som sa do svojho fangirlovského módu!) :D Teším sa na ďalšiu kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama