Hvězdy

4. července 2013 v 9:57 | Zoey |  Jednorázové povídky(3)

Moje povídka do Narozeninové soutěže u All, kde jsem se umístila na druhém místě z pěti :)



Hvězdy

Vždycky jsem milovala hvězdy. Jejich studený svit, občas i barevného nádechu. Nadšeně jsem se každý večer dívala oknem na oblohu a pozorovala je. Byla jsem smutná, když bylo zataženo, a zářila jsem radostí, když jsem je mohla donekonečna počítat.
Žili jsme to v nesmírně ošklivém světě. Všude vládla pravidla a nikomu nebylo dovoleno vycházet ven. Tedy nikomu se tehdy ani nechtělo.
Naše rodina chtěla ven, ale kvůli našemu náboženství jsme nesměli. Museli jsme nosit na kabátech hvězdy a všichni si na nás ukazovali a smáli se nám.
Taky nás hlídali. Podivní ozbrojení muži s hákovým křížem na přílbách. V rukou měli samopaly.
Nedokázala jsem pochopit, co naše rodina provedla. Nikomu jsme nic neudělali, říkala jsem každému, kdo se mi vysmíval, nebo se na mě podezřívavě díval. Brzy po Novém roce 1940 jsem přestala chodit do školy a učila se doma. Kdybych totiž vyšla na ulici, asi by mě zabili.
Byla jsem malá. Asi pětiletá. A představte si, co se asi stane, když dítěti, které nechápe co se kolem něj děje, seberete jedinou radost.
Hvězdy.
Docela brzy byl vyslán příkaz, že po osmé hodině večerní už se nesmělo svítit a musely být zatažené rolety. To kvůli náletům a bombám. Podivní muži se samopaly od našeho domu zmizeli, ale ne na dlouho. Naivně, a nejen já, jsme uvěřili, že nebezpečí bylo téměř zažehnáno.
Oné horké srpnové noci mě probudil křik a rachocení vozů na ulici. Taky se střílelo.
Do mého pokoje vtrhla matka. "Julinko, musíme se sbalit a utéct. Němci napadli naše město."
Vzpomínám, jak byla vyděšená. Sbalila mi do batůžku pár věcí a popadla mě za ruku. Měla jsem na sobě pyžamo a přes něj zelený kabátek s hvězdou.
Seběhly jsme schody dolů do kuchyně kde už byl i tatínek s bratrem. Oba o něčem hovořili. Zmlkli, když jsme vstoupili. Beze slova zhasli všechna světla a potichu jsme vyklouzli ven.
Už ze zvyku jsem se zaklonila a podívala na oblohu. Tentokrát jsem ale ztuhla, že do mě matka zezadu narazila a musela mě postrkovat vpřed.
"Na co koukáš," sykla a já vyděšeně, s hlavou stále zakloněnou klopýtala vpřed. Koukala jsem na temné nebe jako zhypnotizovaná. Nebyly tam. Hvězdy se ztratily.
Skutečnost byla taková, že stovky německých letounů zastínily oblohu a začaly shazovat bomby. Řev motorů a výbuchy v blízkém okolí byly silné. Země se nám třásla pod nohama.
"Musíme k autu a zmizet," skoro křičel táta. "Honem!"
Utíkali jsme, co to jen šlo. Matka mě předběhla a nechala za sebou, neustále se však ohlížela, jestli tam jsem.
Koutkem oka jsem tehdy zaostřila na německého vojáka s puškou v ruce. Vykřikla jsem, ale maminka mě asi neslyšela.
Usmála se.
A pak už nebyla.
Její tělo padlo k zemi a já o ni zakopla. Čísi ruce mě popadly za kabát a postavily na zem.
Hleděla jsem tváří v tvář do očí toho chlapa, co zabil mojí maminku.
Táta i s bratrem okamžitě přiběhli. Bratr plakal a táta taky.
"Nechte jí, to je moje malá holčička," slyšela jsem tátu. Potom to zopakoval německy.
Voják se zasmál.
A pak jsem zareagovala já. Strhla jsem si hvězdu a hodila mu ji k nohám.
Smích ustal. Namířil na mě pistoli ale mě to bylo jedno. Půjdu za maminkou.
A za hvězdami.
Všude se najednou rozsvítila tma. Výbuch. Náraz. Voják zavrávoral a spadl na zem. Zbytek mé rodiny také. I já.
Hleděla jsem vstříc temnému nebi a letěla jsem k němu. Daleko od bomb, německých vojáků a nepravých hvězd na kabátech.
Letěla jsem k těm opravdovým, k těm, které mi patřily. Byly moje, a nikdy bych je nikomu nedala, neprodala ani nevyměnila. Patřily mi, jako já patřila jim.

A tak to je až dodnes.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lory Lory | Web | 4. července 2013 v 15:00 | Reagovat

Je moc krásná ;)

Ahojky a zase budu otravovat xD

Jsem v 2. kole sonb ( soutěž o nejlepší blog ) a moc moc moc moc moc moc.... prosím o hásnutí tady => http://domulinka.blog.cz/1307/2-kolo-sonb

Jsem tam jako Lory...

Předem moc moc moc moc moc moc.....děkuju a moc moc moc moc moc.... ráda oplatím ;)

2 Kate Kate | Web | 4. července 2013 v 19:31 | Reagovat

Tak ta se ti povedla. ;)

3 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 4. července 2013 v 20:47 | Reagovat

škoda že ne na prvním... měla by si na to.. :D  :D

4 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 5. července 2013 v 10:01 | Reagovat

Wow, je to neuvěřitelný..! Krása..! Je strašný, že tak malé děti byli trestané za něco, co neudělali. Co nikdo z jejich rodiny neudělal..! Strašné to bylo..!

5 Angela Angela | Web | 10. července 2013 v 13:29 | Reagovat

Krása! Moc se ti to podařilo... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama