7 Kapitola. Neznámá

21. června 2013 v 15:47 | Zoey |  PPP
Opět jak jsem říkala :D


Alenka vzala elfku za studenou ruku a hladila ji. Nešťastně se na ni dívala, stále nebyla s tím uvěřit, že její schovanka skutečně zemřela.
Po dlouhé době nakonec zavolala pomoc. Lorainino tělo odnesli k prozkoumání a Alenka sebrala se země papíry, které Lorain vypadly z ruky.
Milé Alence stálo na prvním papíru elfčiným písmem. Alenka otočila dál.
Moje nejmilejší,
soudě podle toho, že toto čteš, pravděpodobně jsem mrtvá a ty na pokraji zhroucení. Náš svět se řítí do války, ale to už sama jistě víš.
Tohle jsem psala přesně před deseti lety. Tehdy jsem totiž měla vizi budoucnosti, vizi mé vlastní smrti a toho, jak dopadne tahle válka.
Nejdříve jsem nemohla uvěřit v takový konec. Jak šly roky, postupně jsem na to zapomněla. Ale přesto jsem to měla všechno zapsané-pro tebe.
Jak se blížil osudný den, a všechno nasvědčovalo, že má vize se vyplní, ztratila jsem strach a jen zbaběle čekala na konec. Věřila bys tomu? Asi ne.
A zbytek už znáš. Teď jsem mrtvá, a nikdo kromě mě a vraha neví jak. Ano, byla jsem totiž zavražděna. Budeš se na mě zlobit- věděla jsem to předem, tak proč se toho nevyvarovala?
Odpověď je jednoduchá- nemělo to smysl.
Určitě máš na jazyku spoustu otázek, ale na to, jak jsem zemřela, už přicházet nemusíš. Jsem prostě a definitivně mrtvá, a nic už mi nepomůže. A také víš, že náš svět umírá. A všechno spadá na tvá bedra. Mohu ti pomoci. Konec bude rychlý a bezbolestný, to ti slibuji. Všechno zlé se nakonec v dobré obrátí. Do té doby, myslím, nemá cenu se snažit nějak vybojovat mír. Tohle všechno už zašlo tak daleko, že se to nemůže zarazit.
Snad jen poslední varování. Válka přináší mnoho předčasných obětí. Pokus se tedy zabránit těm, o kterých víš, že by se před rozpoutáním bitvy mohli dobrovolně zabít. Nevíš, jak je těžké něco takového udělat, a nebyl by pro ně lepší ten konec, který jsem ti výše slibovala? Rychlý a bezbolestný?
Mám několik osob, které by to mohly udělat. Konkrétně Zachariel a Geraina, mého přítele. Už kvůli tomu druhému, zkus jim zabránit.
A už budu končit. Omlouvám se, za těch pár řádek. Pamatuj si, že jsem tě vždycky měla ráda, a pamatuj si, že naděje umírá poslední, spolu se smrtí.
S láskou větší než hranice života a smrti,
Lorien
Alenka upustila papíry na podlahu a vydechla. Takže Lorien to všechno věděla předem, a celých deset let tušila svou smrt a zkázu jiných.
Tento, byť krátký, vzkaz Alence nesmírně ulehčil na srdci. Už se nemusela bát toho, jak to všechno skončí. Bylo jí jasné, že konec nastane rychle a bezbolestně, nečekaně a možná i neplánovaně.
Teď už jí zbývalo jen pár věcí, které chtěla udělat. Zajít za Zachariel a Gerainem a povědět jim o jejich konci. Zajít na svá oblíbená místa, rozloučit se s přáteli a vyjít vstříc smrti, jako statečná a nezranitelná osoba.
Rychlostí blesku se rozběhla do pokoje, kde přebýval Gerain. Našla ho, jak sedí na posteli a zírá do zdi. Přisedla si k němu.
"Geraine," oslovila ho, "slibuju ti rychlý a bezbolestný konec. Umřeš, že to ani nepoznáš. Tak prosím nech svoje myšlenky na sebevraždu být."
Pohlédl na ni s úžasem v očích. "Dáváš mi obrovskou šanci, Alenko."
Přikývla.
Podíval se na ni.
A usmál se.
Spěchala rychle chodbou nemocnice, k Zacharielinu pokoji. Otevřela dveře. Lůžko bylo prázdné, jen Igor spal na tom svém. Zachariel však nikde.
Se zlým tušením se rozběhla na střechu budovy. Věděla, že kdyby chtěla Zachariel zemřít, tak by to bylo ve vzduchu, její druhé polovině.
Celá zadýchaná dorazila nahoru a skutečně spatřila její hubenou postavu se svěšenými křídly stát na okraji střechy. Protože byla moc daleko, aby k ní mohla doběhnout, zakřičela.
"Zachariel!"
Otočila se. "CO se děje," řekla smutně.
"Dávám ti možnost volby. Zemřeš rychle a bezbolestně, ne takovým zlým způsobem," doběhla k ní dívka.
Zachariel se roztřeseně nadechla. "Kdybys mě znala lépe, pochopila bys mou silnou nenávist k životu. Nikdy jsem neudělala nic, co by stálo za zmínku. Spolupracovala jsem se zlem. Nakonec mě opustily i magické síly, a to byla tečka za mou slohovou prací života. Teď už si nepřeju nic jiného, než to skončit."
"Počkej několik dnů, a bude to jiné, lepší. Zemřeš lépe," přemlouvala ji Alenka.
"Zemřít se nedá lépe," zavrtěla hlavou, "než tak, jak chceš. Pochop mě. Prosím."
Alenka smutně poodstoupila. "Nebudu tě přemlouvat. Nemá to cenu."
Žalostně se usmála. "Věděla jsem, že to pochopíš. Děkuju. A jestli chceš, můžeš jít. Nemusíš se na to koukat."
Alenka ale zůstala. Pozorovala Zachariel, jak přistoupila na úplný kraj střechy a pohlédla nejdříve dolů, na šedou zem, a pak nahoru, na modré nebe.
Už ví, že ji nečeká neznámo, pomyslela si Alenka. Smrt jí není neznámá. Smrt je její vysvobození.
"Děkuju," zašeptala najednou míšenka anděla a člověka a pak udělala krok do prázdna. Její tělo se vrhlo za krokem a v okamžení zmizela.
Alence sklouzla po tváři slza. I když Zachariel v oblibě neměla, nechtěla, aby zemřela takhle.
Přistoupila na kraj střechy a shlédla dolů. Spatřila její tělo, jak leží obličejem k zemi, křídla položená přes hlavu.
Takhle skončit neměla.
Kolem mrtvoly začaly kroužit vrány.
K večeru Alenka ulehávala sama, do postele, a bez Loraiina pohlazení. Gerain za ní ani nepřišel, ale Alence to bylo jedno. Dnes ji potkaly dvě smrti, a ani jedna nebyla taková, jaká měla být.
Usnula neklidným spánkem, s nejasnou vyhlídkou na zítřek.
Uprostřed noci ji náhle probudil křik. Oknem do jejího pokoje proudilo světlo jako za jasného dne, a to byla stále noc. Alenka vyskočila z postele a vrhla se k oknu.
To, co spatřila, jí málem utrhlo srdce. Celé město bylo v troskách a plamenech. Oranžové a rudé jazyky olizovaly budovy, které se hroutily pod jejich žárem. Elfové vybíhali z domů, vystrašení a neschopni boje. Matky chránily své děti, muži své ženy.
Všude byl zmatek, panika a ve vzduchu se vznášela nejistota, co bude dál. Alenka správně vytušila, že bude jen na ní, aby to dala do pořádku.
Když do jejího pokoje vtrhl Gerain a oznámil jí, že město napadli nestvůry a válka začala, začala se dívka urputně modlit.
Aby ten konec přišel co nejdříve.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bella-Kejtý<3 Bella-Kejtý<3 | Web | 21. června 2013 v 16:12 | Reagovat

Páni je to úchvatné a ten vzkaz na tom papírku, wow. Akorát pořád nechápu, proč tedy, když věděla, že zemře proč se toho nevyvarovala a proč to nemělo smysl? To nepochopím asi dlouho..

2 Zoey Zoey | 21. června 2013 v 17:05 | Reagovat

[1]: To se vse dozvis v nasledujici kapitole ;)

3 *Evush* *Evush* | Web | 22. června 2013 v 11:00 | Reagovat

Och, je to kúzelné♥♥
Pokojne by si to mohla vydať :D No a čo sa týka toho odkazu, riadne ma prekvapil :) Je tu ešte dosť nejasností, ale to sa časom vyrieši ;)

4 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 22. června 2013 v 20:25 | Reagovat

Ten vzkaz. Ani bych nevěděla co bych dělala na jejím místě, nejspíš bych se asi zhroutila. A ten dopis je tak krásný a smutný.
A ten konec..! Takhle opravdu umřít neměla, je mi jí líto. Měla si zvolit druhou možnost...!

5 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | Web | 22. června 2013 v 23:47 | Reagovat

A to mi pripomína, že u teba nemám rozčítanú žiadnu poviedku! :D Rýchlo to treba napraviť! :D Našťastie sa prázdniny blížia.... :D :-)

6 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 28. června 2013 v 11:43 | Reagovat

tenhle lay je PŘEKRÁSNÝ! MILUJU HO! :D  :D  :D  :D za mou knihovnou je mým nejoblíbenějším.. =D jinak se ti povedla kapitolka..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama