Kapitola 7.Poněkud velké komplikace

27. dubna 2013 v 18:10 | Zoey |  Maják na ostrově Fahib(2)

Tak se mi povedlo napsat sedmou kapitolu a slibuju že dneska pokud možno dopíšu Děti Soumraku-8.Kapitolku.
Tahle kapča je trochu dost kratší, ale což :)




Chvíli se nic nedělo, slyšel jsem jen tlumené zvuky souboje. Dostal jsem strach, že mě Ella zachraňuje, a tak jsem raději otevřel oči.
Když jsem zaostřil pohled, naskytl se mi prazvláštní pohled.
Na mýtině se květina rvala s nějakým spoře oblečeným člověkem. Okamžitě mi došlo, že to Ella není, a neskutečně se mi ulevilo. Prohlédl jsem rychle okolí a spatřil jen Bártyho jak poklidně pozoruje souboj a očuchává ty podivné pomeranče. Jako by se nic nedělo.
Otočil jsem hlavu zpět k masožravce a mému zachránci. Ten donutil květinu aby se stáhla a sám se teď držel za bok a oddychoval.
Vstal jsem a poněkud namáhavě k němu přešel. Když vzhlédl, úplně jsem oněměl úžasem. Byl to důstojník Fernando z lodi, ten, který plánoval vzpouru, ale nestihl převést svoji myšlenku na čin, ten který mě z hlubokého srdce nenáviděl.
"Co vy tady?" zeptal jsem se, stále trochu mimo.
"Přežil jsem...strašné věci...tak-k s-strašně ošklivé," koktal vyděšeně a v jeho očích jsem jasně viděl strach a ještě něco.
Náznak šílenství.
Aniž bych nějak moc přemýšlel nad tím, co se mu tak mohlo stát, že přežil z lodi jediný, vrazil jsem mu jeden podivný plod do ruky, sám popadl druhý a pomocí Bártyho pošťuchování a mého tahání jsme důstojníka provlekli-protáhli porostem.
Když se před námi objevil vchod do jeskyně, vydechl jsem úlevou. Bárty konečně pochopil naléhavost situace a dovedl nás "domů".
Vstoupili jsme dovnitř. Ella okamžitě vyskočila ze židle, ve tváři vyděšený výraz.
"Co se stalo?"
Odehnala Bártyho a posadili jsme důstojníka na židli. Vypadal nesmírně zlomeně a vyčerpaně. Ella mu zkoumavě pohlédla do obličeje.
"Dám mu odvar z listovníku žlutého a ošetřím mu rány. Ty zatím vyhoď ty kroatury ven, jsou příliš jedovaté na to, aby se jedly," vysypala ze sebe a pak odběhla pro tác s kovovými nástrojy a podivnými květinami.
S povzdechem jsem popadl kroatury a vyšel ven. Bárty mě nenásledoval a tak jsem jen hodil výplody dnešního dne do nejbližšího křoví a sedl si na nejbližší kámen. Měl jsem hlad, byl jsem unavený a právě mě málem zabila kytka.
Když mi Fernando zachránil život, naprosto tím zkomplikoval situaci. Tedy, byl jsem rád, ale pokud bychom se odtud chtěli dostat, musíme mít už pořádnou kocábku.
A pak jsem si najednou vzpomněl.
Na té louce...když mě kytka chtěla zabít...viděl jsem Ellu.
Byla tam.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angela Angela | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 19:48 | Reagovat

Pěkné, skončilo to tajuplně. :) Jsem zvědavá, co se bude dál dít. :D

2 *Evush* *Evush* | Web | 28. dubna 2013 v 9:45 | Reagovat

Prekrásne :O Ale je to napínavé, teda :))

3 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 28. dubna 2013 v 9:59 | Reagovat

Ten koniec... :O Vieš, že milujem túto poviedku? Tak už áno. :D
Žasnem nad každým, kto dokáže písať pohľad chlapca. Páni... Ja vravím, že by som to nezvládla.
To, že kapiča bola kratšia, nevadí. Ide ale o to, čo sa v tej kapitole odohráva.
Chcem ďaošiu kapitolu!
Milujem tú poviedku. ;)

4 Bella-Kejtý<3 Bella-Kejtý<3 | Web | 28. dubna 2013 v 10:35 | Reagovat

Páni, páni, páni! To je tak napínavý a dokonalý. No klobouk dolu. Tvojí povídku miluju, těším se na další kapitolu :)

5 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 28. dubna 2013 v 15:55 | Reagovat

maják je skvělá povídka.. nedávno jsem dočítala  a je to super! :-D  :-D

6 rosamarie rosamarie | Web | 30. května 2013 v 21:16 | Reagovat

Určitě to dopiš moc se na to těším Zoey.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama