5.Kapitola Polibek z Nebes

25. března 2013 v 14:00 | Zoey |  PPP
Ahojda :)
Rozhodla jsem se zveřejnit další kapitolu mé povídky PPP. Nebo to je spíše soutěž, název této povídky úplně oficiálně není.
5.Kapitola na téma Polibek z Nebes.
P.S.Raději si to nečtěte, tohle jsem odflákla!!!!



Igor na tom byl špatně. A nejen on.
Zachariel také nebylo dobře. Tady nebylo dobře nikomu.
Už čtyři dny bloudili po Ledových pláních, ztráceli orientaci, umírali hlady a zase se znovuzrodili. Byli na tom špatně, jak nesmrtelná, tak smrtelný.
Ani jednomu z nich se nechtělo zemřít. Ale bylo jasné, že pokud se jim nenajde jakékoli pomoci, opustí tento svět.
Zachariel nemohla používat magii k vytvoření jídla. Na pláních se nezdržovala žádná zvířata. Poslední jídlo které pozřeli byl hubený zajíc před čtyřmi dny.
I když byla Zachariel nesmrtelná, byla zranitelná stejně jako jiný člověk. Mohla zemřít na nemoc, vyčerpání i zabití. Jen neplánovaná smrt jí nemohla uškodit a smrt většinou dopředu víme-a to byl její problém.
Na Ledových pláních nebylo nic jiného než led a sníh. Bledé slunce se dotýkalo paprsky zmrzlé země, ale bylo stejně chladné jako ona.
Nic nenasvědčovalo tomu, že by se měli z téhle pustiny dostat.
"Nemůžu dál,"zašeptal vysíleně Igor rozpraskanými rty a padl na zem obličejem k zemi. Zachariel se k němu obrátila. Už dlouho udržovala svou bolest a vyčerpání pod kamennou maskou svého obličeje. Snažila se být silná a vydržet nemožné. Ale nikdo není dokonalý, a Zachariel nebyla dokonalá v žádném případě.
"Já vím,"přisedla si k němu a položila ho jemně na záda. "Je to těžká zkouška a Pán to věděl. Víš, přemýšlela jse."
"O čem?"uchechtl se Igor sípavě. "O tom, že by bylo fajn kdyby Pán umřel? Jo, taky sem vo tom přemejšlel,"jeho hlas zhrubl a v očích se mu zablýsklo.
"Přemýšlela jsem. Pán se nás jistě chtěl zbavit. Víš, nejsem blbá. Určitě má v zásobě někoho jiného. Pošle ho jinou cestou a nás už nebude vítat ve svém království."
"Super. Můžem to vzdát a obrátit se rovnou do háje. Co takhle jít k hodňoučkým elfům a vykecat jim všechno co víme?"rozřehtal se Igor hlasitě až se to rozléhalo po celé pláni.
"Igore."Zachariel si ho nervózně prohlédla. Vypadal šíleně. Bělmo očí mu zrudlo, oči byly jako nevidomé. Ústa se neslyšně pohybovala a jeho vyhublé tělo se zmítalo v křečích.
"Poslouchej mě. Mám podobný názor. Obrátíme kartu,"řekla Zachariel a pomohla Igorovi do sedu. Nelíbilo se jí jeho chování. Bylo v tom něco neobvyklého. Teď už bývalá přívrženkyně Pána dostala strach, že Igor z hladu a vyčerpání zešílel.
"Jasně, určitě.."zamumlal svou odpověď.
Musí se najíst, jinak zemře, pomyslela si Zachariel. A poprvé v životě ji zaplavila vlna zoufalství.
Existuje jedna jediná bohyně, Caiomhe. Vyslyší naše přání. Věřme jejím úsudkům, když už se nemůžeme spoléhat na vlastní rozum...
Zachariel se tento útržek vybavil z jedné knihy kterou dávno četla. Pán na to přišel a knihu roztrhal. Zdála se mu moc nevhodná...
A Zachariel se rozhodla, že se pomodlí. Už se zbavila zla. Už je na straně dobra.
"Pomodli se se mnou. Dělej,"profackovala Igora. Něco začal mumlat a klátil se napravo nalevo. Zachariel si odfrkla a obrátila obličej k nebi. Sepjala ruce a zavřela oči.
"Pomoz nám, bohyně. Vím, jsem naprosto nedokonalá hříčka přírody, bývala jsem zlá a krutá, přiznávám to. Jsem míšenka anděla a člověka. A proto si myslím, že když už nejsem tak moc zlá tak mě možná vyslyšíš."Zachariel pomalu domluvila a sesula se bezvládně na zem. Do svých slov vložila poslední zbytky své magie, naděje a zoufalství.
A pak se zem zatřásla, nebe rozevřelo a Igor zmizel.
Aspoň tak to dokázala Zachariel popsat. Nechápala co se stalo a teprve když se z rozpolceného nebe snesl její společník a přistál vedle ní na nohou, pochopila.
Její přání bylo vyslyšeno.
Ale to nebylo zdaleka vše. Prudký vítr rozvířil sníh a vmetl ho oboum společníkům do obličeje. A pak se vytvořilo malé ledové tornádo, které oba dva vcuclo do svého víru, středu.
A když se Igor, naprosto zmatený probral, ležel na zádech na studené kamenné dlažbě a vedle něj Zachariel spolu s nějakou malou lidskou dívkou v bílých šatech s červenými skvrnami.
A zeshora na něj shlíželo devět přísných a strohých tváří elfů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama