Kapitola 4.Ostrov smrti

7. února 2013 v 14:49 | Zoey |  Maják na ostrově Fahib(2)
Ano, DOKÁZALA JSEM TO!!!!
Napsala jsem čtvrtou kapitolu a jsem na ni pyšná:D
Užijte si ji!!
Jinak věnováno Knihofilovi18 za to jakou vyjádřil řekněme radost k této povídce?Nemůžu najít vhodné slovo8)




Zíral jsem na vlny a sledoval jak nápis pomalu mizí pryč až se nakonec rozplynul.
Pořád mi to nedocházelo.
Jsme tu uvězněni.
Navždy.
"No to jsme dopadli,"konstatoval kapitán.
Ostatní přikyvovali. I já.
"Co budeme dělat?"zeptal jsem se. Vážně mě to zajímalo, neboť šlo o celou mojí budoucnost.
"No, myslím že hospodu ani ňákou krčmu na přespání tu nemaj a myslím že bysme měli začít stavět nějaký obydlí a najít si nějaký jídlo, rozdával rozkazy kapitán. "Ale whisky tu asi nebude,"zamumlal rozčileně.
"A co já a moje zranění?"zeptal jsem se. "Mám už jen jeden den. A nechci umřít!"zvýšil jsem nepatrně hlas.
"Jo, já vím chlapče,"zamumlal mi na to svou odpověď,"a proto jdeš se mnou porozhlédnout se po ostrově a případné pomoci pro tvojí ručičku,"řekl a vítězoslavně se rozhlédl kolem jak muži pracují.
"Však my se odtud dostanem,"usmál se pod vousy.
"Jdeme!"popadl mě za paži a prudce se mnou trhl dopředu až mi v ruce hlasitě křuplo. Au.
Nejmíň tři hodiny jsme bezcílně bloudili po pláži a kapitán se přesvědčoval že nikdo nepotřebuje pomoct, všichni všechno mají, tedy aspoň to co potřebují. A když se někomu nedařilo, samozřejmě mu pomohl. A to bylo u většiny...
A já, předčasně odsouzený k smrti jsem jen seděl na nebližším pařezu. Ruka mě totiž nesnesitelně pálila a bolela a tahle bolest se pomalu přenášela i do hlavy a nohou.
Kapitán si mě prohlédl. "Vypadáš bledě, běž se raději projít na vzduch, někam do lesa-pralesa."
Bylo mi úplně jasné, že se mě chce zbavit. A přitom jen já jsem znal pravdu o tom, že se chystá vzpoura mezi námořníky.
I přesto jsem se ale vydal na "procházku". Radši zemřít v rukou dravé zvěře než v rukou lidí.
Bloumal jsem pralesem a bylo mi všechno jedno. Umřu, ano. Ale umřu se ctí. Zabil jsem mořského hada a on mě vlastně také. Jen pomaleji a mučivěji.
Úplně vidím jak se tam v Pekle šklebí radostí.
Nevím jestli právě tohle, či co jiného, mě tak vyčerpalo že jsem si lehl a usnul.
Probudilo mě šeptání a bolest. Ach ta bolest.
Zamrkal jsem a oslepilo mě světlo, prudké světlo. Probral jsem se až když na mě někdo vychrstl kýbl ledové vody. Zařval jsme a posadil se. Hned poté následovala rána do hlavy až mi zablikalo před očima.
"Jau, co to sakra.."mumlal jsem nesrozumitelně a pak se trochu rozkoukal. První pohled patřil bledé dívce s vlasy barvy oceánu, byly takové zeleno-modré. Její šedé oči mě propalovaly pohledem a v ruce držela-světe div se-kovovou pánvičku kterou jsem dostal do hlavy.
"Eh?"vykoktal jsem.
Další rána. Jau.
"Proč mě mlátíš?"zařval jsem a dívka se stáhla. A na její místo nastoupil obrovitánský, chundelatý a uslintaný pes, který smrděl a vypadal nevábně.
"Sežer ho,"rozkázala dívka pisklavě.
"Cože? Ne, ne..!!!"zoufale jsem se začal sunout podél kamenné zdi nějaké, pravděpodobně jeskyně a to psisko za mnou. Hlavou jsem zase narazil do kamene, tentokrát do stropu, a to psisko na mě skočilo a když už jsem myslel že je konec..
Tak mě olízlo a zavrtělo ocasem.
"Ale NE, Bárty!"zvolala dívka beznadějně a odstrčila psa. "Omlouvám se, ale jsi první za těch sto let kdo je tady a tak jsem chtěla vyzkoušet kolik toho vydržíš. A Bárty to zkazil."
Miluju Bártyho. Teda ne doopravdy.
"Jsi duch?"zeptal jsem se vyděšeně dívky.
"Samozřejmě že ne!"
"Tak co teda?"už jsem nevěděl. Spidermanka? Batmanova příbuzná? Kdo jiný by tu dokázal přežít?
"Jsem víla,"odvětila prostě. Vida, to mě nenapadlo. Mám tedy co do činění s Malou mořskou vílou neobvyklé síly a vílou, která vlastní obrovské milé psisko.
Pak jsem si vzpoměl, že už necítím žádnou bolest.
"Nevíš co je s mou rukou,"ptal jsem se dívky a mezitím sklouzával pohledem na ruku.
Z úst mi unikl vyděšený výkřik.
Žádná tam nebyla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bella-Kejtý Bella-Kejtý | Web | 7. února 2013 v 15:18 | Reagovat

Nádherné :))

2 S-night S-night | Web | 7. února 2013 v 19:20 | Reagovat

Wau a je dobře že jsi to dokázala :O :-) :-D

3 Ana "Knihofil18" Syringa Ana "Knihofil18" Syringa | Web | 8. února 2013 v 22:21 | Reagovat

Jé, jé, jé! :D
V prvom radee: Ďakujem za poviedku.
Potom: Ďakujem za venovanie!
Potom: Milujem tvoju poviedku! Je to jedna z najobľúbenejších. Poznámky o Spidermanke a Matmanovej príbuznej ma naozaj pobavili, aj som vyprskla od smiechu nahlas, čo sa mi v pri poviedkách a knihách často nestáva. :D
Tá časť so psom bola tiež vtipná... tá víla sa mi zamlouvá. :D
A ten koniec. :O :O Žiadna ruka... asi ma porazí z toho, ako si to zakončila. Tomu hovorím bravúrne ukončenie.
Si na svoje postavy zlá v tej správnej dávke. :) Práve preto sa mi páči tvoja poviedka. Napríklad ja neviem zmrzačiť postavu, to ju radšej rovno zabijem. :D
Hezky, hezky, hezky. Prosím o ďalšiu kapitolu!
Je to bravúrne!

4 Martrina Martrina | 24. března 2013 v 16:08 | Reagovat

TA pánvička mi připoměla jistou pohádku a neudrřela jsem se smíchu pěkné a povedená mimochodem jako všechny. Máš Krásné povídky. Je radost je číst ani u nich nedýchám a takhle mě uchvátí málokterá knížka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama