Slib

21. ledna 2013 v 18:56 | Zoey |  Jednorázové povídky(3)


Rozhodla jsem se pro setkání s oblíbenou postavou a vybrala jsem si elfku Aryu z knihy Eragon. Připadala mi nejlepší a vůbec nejvhodnější.

Slib

V malém městě poblíž novozélandského Aucklandu žila patnáctiletá Emma McArtsnová. Byla to zvláštní dívka, která se povětšinou stranila ostatních dětí jejího věku a sama podnikala různé dobrodružné výpravy do přírody. Její rodiče z toho měli obavy, Emma si s nimi totiž nikdy nerozuměla a proto činili různá opatření: domácí vězení, zákaz chodit ven a spoustu dalších. Ale vše bylo marné. Emma tresty mlčky přetrpěla a nedala najevo, že ji to nějak pozměnilo k lepšímu. Zůstávala stejná, ledově stejná.
Její samotářská povaha jí moc nepřidávala na popularitě. Spolužáci se jí stranili, říkali o ní, že je divná a nikdy si nenašla nějaké přátele. Ostatní měšťané, dokonce i dospělí, ti všichni došli k názoru, že Emma není normální. A proto ji v jejích třinácti letech odtrhli od rodiny a dali do ústavu pro duševně choré.
Ale Emmě to nevadilo. Spoléhala sama na sebe, na svou hlavu a rozum. K nikomu se nevázala, nikomu nic neslibovala. A žilo se jí takhle dobře.
V ústavu se dokonce seznámila s několika zajímavými lidmi a cítila se tam v bezpečí. Po půl roce jí věřili, že nevyvede žádnou hloupost a pouštěli ji ven do přírody na procházky.
V ústavu se stala oblíbenou dívkou a mnoho starších lidí se jí začalo svěřovat se svými tajemstvími. Vyprávěli o svých životech a Emma jim tiše naslouchala. Nakonec začala fungovat jako někdo, kdo si mlčky vyposlechne vaše starosti a vezme je na sebe. A jak už to bývá, vědomí člověka není moc silné aby vydrželo všechny myšlenky jiných, jejich životy a příběhy. Toto se tedy stalo patníkem na začátku velké cesty...
Když oslavila patnácté narozeniny, přečetla si knihu Eragon. Dostala ji jako dárek od jednoho starého pána, který ji měl moc rád a oba si spolu rozuměli.
Přečetla si ji hned a zaujala ji postava elfky Aryi. Obdivovala její statečnost, hrdost, mlčenlivost, a vůbec u ní nacházela všechny vlastnosti po kterých sama toužila. Po čase se s literární postavou natolik ztotožnila, že si sama o sobě začala myslet, že je Arya.
Po nocích bloudila chodbami ústavu, mumlala nesrozumitelné věty a napadala ostatní pacienty: ani ne tak fyzicky, jako psychicky. Říkala jim o jejich tajemstvích, která jí kdysi svěřili, když byla ještě normální, všichni slyšeli to, co by neměli.
Lékaři o ni měli strach, ale protože se ze svých procházek vracela klidnější, dál ji pouštěli ven-i přesto, že bylo jasné, že tato dívka pravděpodobně dokáže, že Ústav zkrachuje.
Jednoho pozdního letního dne se vydala na svou poslední procházku. V ústavu se už necítila tolik dobře jako jindy. Připadala si mezi cihlovými stěnami jako v zajetí, a proto trávila veškerý svůj čas venku.
Došla jako obvykle na svou skálu kde často seděla a přemýšlela. Slunce pomalu zapadalo a odtud byl nádherný výhled na okolí. Emma si sedla a tiše pozorovala přírodu kolem sebe.
Po chvilce se před ní zjevila elfka. Emma hned poznala Aryu a vyděsila se. Zjevila se jako blesk z čistého nebe, najednou tu byla, jako by sem odjakživa patřila. A v jejím obličeji zračila zlost a ještě jiná emoce, emoce kterou dívka neuměla pojmenovat.
"Emmo."elfčin hlas ostrý jako břitva protrhl napjaté ticho.
"Já..."dívce selhal hlas. Jak si mohla myslet, že je elfka? Teprve teď poznala, že byla blázen.
Arya byla úplně jiná než ona.
"Já jsem Arya. Vzpamatuj se, tohle nejsi ty,"řekla pomalu Arya a její černé vlasy do pasu jí zavlály v náhlém poryvu větru.
"Obdivovala jsem tě,"hlesla Emma. "Myslela jsem si jak si dokonalá a pak jsem se z tebou ztotožnila a...a takhle to dopadlo."
"Nikdo není dokonalý,"elfka najednou mluvila jemněji. "A nikdo ani nemůže být dokonalý. Porušovalo by to zákon, který nám dala příroda. Bylo by to nepřijatelné."
"Omlouvám se."
"Mě se neomlouvej, omluv se těm, kterým si zničila život,"Arya mluvila bez obalu. "Omluv se jim a získáš mé odpuštění."
"Omluvím se jim a změním svůj život,"odpověděla Emma a nadechla se. Teplý vzduch ji zalechtal v nose a ona získala nový pohled na svět-díky tomu, že se zpříma podívala na to, jaká je, i se svými nedostatky a dostatky. Teď už věděla kdo je.
"Pokud to uděláš, a já zjistím jestli ano či ne, budeš v mých očích mít velké uznání. Pokud ne, jsi jen pošetilý blázen, který neví co víc by chtěl,"dokončila Arya a naklonila hlavu na stranu. "Vidím ti na očích, že to není ještě všechno. Děje se něco, co bych měla vědět a co se pravděpodobně týká mně?"
"Vrátíš se? Uvidím tě ještě někdy?"zeptala se rozechvěle Emma. Nechtěla nechat odejít někoho, koho si oblíbila a na setkání s ním čekala dlouhou dobu a draze za to zaplatila. Věděla, že by se navždy trápila touto otázkou a tak ji položila.
"Vrátím. Slibuji."
Obraz elfky se rozplynul a zmizel společně se sluncem které zapadlo a ještě na chvilku zalilo krajinu svou září.
A na skále zůstala osaměle sedět mladá a životem poznamenaná dívka, která se mohla do budoucnosti těšit jednou, jedinou věcí: upřímným slibem.
Že se její přízrak vrátí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 l-zlom-love l-zlom-love | Web | 21. ledna 2013 v 18:57 | Reagovat

nádherný blog:)

2 Isobel Isobel | Web | 21. ledna 2013 v 20:00 | Reagovat

Krásná povídka, smutná, ale kásná

3 All All | E-mail | Web | 23. ledna 2013 v 18:15 | Reagovat

Mě se moc líbila! Krásná! O_O  ;-)  :-)

4 Melanie Melanie | Web | 23. ledna 2013 v 20:47 | Reagovat

♥ Skvělý! :-)
Aryu jsem si v Eragonovi také oblíbila :-)

5 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 24. ledna 2013 v 8:06 | Reagovat

Nádhera, Eragona jsem sice nečtla, ale tvá povídka je originální a i když nic není dokonalé, žtak tvoje povídka se k tomu alespoň blíží:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama