Kapitola 18.Čáry, kouzla a magie

4. ledna 2013 v 18:59 | Zoey |  Jak umírají stromy(4)
Ahoj!
Po dlouhé době jsem si řekla že bych mohla dopsat těch pár posledních kapitol k Jak umírají stromy. Bude jich jen něco málo přes dvacet a už bych chtěla mít na kontě další dopsanou povídku.
Jak umírají stromy je vlastně opravdová a první povídka která má víc, i když dost krátkých kapitol, a já ji chci dopsat. Je dost plná chyb, prostě dílo amatérky8)ale má teď už osmnáct kapitol a na to jsem hrdá-moc hrdá.
Taky vím, že určitě nevíte o co jde, dlouho tu nic nepřibylo. Trochu Vám to vysvětlím...
Melanie s Igorem jsou v Podzemní říši kde se seznámili s Kráelm Králů a ten jim odpověděla na jejich otázky. Teď musejí vykonat dost cest po zemi a získat na svou stranu do války lesní zvířata, elfy a trpaslíky. Válka je nevyhnutelná a to proto, že Igorův otec, současný král ne Podzemní, ale Lesní říše, se rozhodl vykácet v lese staré a mocné stromy. Igor a Melanie ho musejí porazit ve válce, jinak celá Lesní říše i Podzemní svět zahyne....


"Takže teď míříme k nějakému stršímu elfovi aby nás naučil základní kouzla na přemisťování, je to tak?"asi posté jsem se ujišťovala Igora. Kývl hlavou.
"Bude to obtížné,"zamumlal a prohrábl si vlasy. Vypadal utrápeně a nedivila jsem se mu. Vždyť se doszvěděl že jeho otec se opravdu snaží zničit svou zemi a i svého syna. Kruté...
"Bude to v pořádku. Určitě ho porazíme a pak bude mít celá říše novou vládu a mír. A o té podzemní se nikdo nedozví a Král Králů bude taky v pohodě,"vyslovila jsem poněkud růžovou budoucnost.
"Jsi si jistá?"
"Ne."
Pokračovali jsme dál a nakonec došli k malé chaloupce na okraji skály. Tam nás už čekal elf. Byl drobný, buclatý a jeho červené tváře zářily. Přivítal nás a společně jsme usedli ke stolku.
"Naučím Vás jak vytvořit jídlo a vodu, zbraň, jak se rychle přemístit a jak se ubránit,"začal a další dvě hodiny jsem se naučila vytvořit chleba s vodou. Bylo to moc zajímavé jak jsem v sobě pocítila nával magie. Moc zajímavé.
Docela nám to oboum šlo a tak jsme postoupili na to, jak se přemístit. To bylo horší. Mnohem.
Ani jeden jsme nedokázali správně se soustředit na kouzelnou formuli. A po dvou hodinách když to Igor zvládl jsem se poprvé v životě cítila odstrčeně. Tedy poprvé ne, ale od vašeho kamaráda je to dost blbé. A urážející.
Utěšoval mě že to taky zvládnu, a já mu věřila.
A fakt jsem to zvládla.
Bylo to zvláštní. U Igora se rozplynul jeho obraz a objevil se na druhé straně louky. U mě doprovázelo přemístění obrovský blesk a hrom, záblesk oslnivého světla, zachvění země a najednou jsem stála na druhé straně.
Byla jsem potěšená a zároveň vyděšená. Již brzy nás čeká cestování a válka.
Válka.
Elf nás pochválil za dnešní spolupráci a my odešli. Druhý den nás měla čekat závěrečná lekce a to jsme měli vytvořit zbraň a naučit se bránit.
Spala jsem v mém malém stromovém domku velmi neklidně. Moje sny byly trhané a rozptýlené a není tedy divu že jsem se ráno cítila jako přejetá buldozerem...
A snad i proto mi to kouzlení nešlo. Ano, dokázala jsem shodit Igora na zem a zhmotnit nůž a sekyru, elf to považoval za dostatečné, ale já to považovala za pokrytecké a primitivní. Chtěla jsem být opravdu připravená a tohle mi jako příprava nepřišlo. Ale mlčela jsem a i když se říká mlčeti zlato, tentokrát se mi to dost nevyplatilo...
Balila jsem si mlčky věci a připravovala se na cestu. Byla jsem unavená a nevyspalá a nepomáhala mi myšlenka na neochotné trpaslíky a víly které musím/musíme přemluvit. Zvedal se mi z toho žaludek.
Venku jsme se mlčky rozloučili s Králem Králů který slíbil že se ještě uvidíme-a to před válkou. Za tři dny, přesněji.
Pak jsme oba pronesli zaklínadlo na přemístění a svět mi zčernal před očima. Zamotala se mi hlava, zamotal žaludek a pak jsem ztratila vědomí.
Probrala jsem se v chladném, nazelenalém přítmí u malého rybníčku. Vlastně asi u stovky malých rybníčků.
A v kruhu kolem mě, stály nebo spíš se vznášely podivné skoro přízraky. Měly dlouhé vlasy, zelené šaty a hluboké oči.
Víly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ametten Ametten | Web | 4. ledna 2013 v 19:08 | Reagovat

Krásné!

2 Jane Jane | Web | 5. ledna 2013 v 9:28 | Reagovat

nádhera, máš fakt talent, tuhle povídku sice nečtu, ale je to fakt dobrý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama