Sen

3. prosince 2012 v 17:08 | Zoey |  24 dní do Vánoc
Vždycky jsem snila o tom aby mi Ježíšek přinesl pejska.
Ale....nezdálo se že by to nějak měl v plánu.
A to mě štvalo.
Když mi byly čtyři, chtěla jsem ho sebevíc, víc než vlastní jídlo. V šesti to bylo ještě horší. Ve škole jsme povídali co máme doma za zvířátka. Všichni měli popisovat jak se jmenuje a další informace. Přišla řada na mě.
"Tak jaké máš ty zvířátko?"otázala se mě mile paní učitelka.
"Já...já nemám zvíře,"odpověděla jsem. Ve třídě to zašumělo. Nemít zvíře bylo jako nemít...rodiče, nebo prostě cokoli jiného potřebného k životu...
"A jaké je tvé oblíbené zvíře?" zeptala se učitelka.
"Nevím," pokrčila jsem rameny.
A od té doby jsem neměla kamarády ani nikoho jiného.
Doma mi mamka řekla ať si to tak neberu.
JO, tomu jsem pak věřila dalších dlouhých sedm let a když sjem oslavila třinácté narozeniny a mého vysněného psa mi stejně rodiče nepořídili...no bylo mi zle.
Čekala jsi deset let, pomyslela jsem si naštvaně. A ono nic.
Šla jsem spát, smutná a unavená. Usnula jsem téměř okamžitě...
A poprvé se mi zdál sen který se mi hned po probuzení nevygumoval z paměti...
Byl Štědrý den. Myslela jsem na psa. Určitě ho nedostanu.
Ale dostala!!!Krásného malého zlatého retrívra. Byl úplně úžasný. Tak rozkošný.
Starala jsem se o něj ale po několika týdnech...mě to omrzelo.
Nechtělo se mi každé ráno vylézat do chladné zimy a i když jsem se přemlouvala že v létě to bude lepší, nic moc.
Navíc byl Beník hrozně nevychovaný. Štěkal a vyváděl blbosti kde se dalo.
Potom, nikoho nezajímalo že mám psa. Nikdo se mnou totiž nemluvil.
Po měsíci jsem byla ze psa tak vystresovaná že jsem už nemohla a onemocněla.
Poslední záběr byl jak můj Ben roztrhal na kousky mého plyšového medvídka a pak se zlomyslně rozštěkal.
Probudila jsem se.
Celá zpocená a vystrašená, konečně jsem pochopila.
A od té doby už jsem psa Nikdy nechtěla.

Doufám že se líbilo. Možná kraťoučké, ale jsem spokojená.
Jinak.
Snažím se pracovat na 4.kapitole k Majáku, došla mi inspirace. Snad ji zítra dokončím8)
Možná sem hodím i básničku...Zoey8)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Isobel Isobel | Web | 3. prosince 2012 v 18:11 | Reagovat

Krása! Taky bych chtěla psa, ale asi ne zlatýho retrívra

2 weilyn-story weilyn-story | Web | 3. prosince 2012 v 21:02 | Reagovat

Já pejska mám a když ho máte na velké zahradě jako mi, tak s ním až takové starosti nejsou, jak se říká. Můj pejsánek vypadá jako kulička! :D

3 teri-vlk teri-vlk | Web | 4. prosince 2012 v 17:42 | Reagovat

Nevím proč, ale působil na mě ten článek hrozně depresivně...nemůžu si pomoct. Já psa mám. Mám hnědýho labradora a miluju ho nejvíc na světě. V listopadu mu byly tři roky a nebyl den, kdybych se na něj neusmála nebo ho nepohladila.Je to můj nejlepší kámoš. Pravda, někdy si s ním připadám jako ve filmu Marley a já :D ale to by nebyl on. Mám ho spojeného s tím, že je to takový můj blázen. Ale je to ten nejlepší kámoš. Když mi je mizerně jdu s ním ven, nebo si k němu jen tak sednu a hladim ho. Nevím..On je můj první pes a nikdy na něj nezapomenu..♥

4 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 6. prosince 2012 v 7:46 | Reagovat

Je to strašně krásný, opravdu hodně poučný, ale já bych naopak zvířátko moc chtěla a vím, že bych se o něj starala, ale nikdo mi ho nekoupí:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama