Lidská samota v lidské duši

26. listopadu 2012 v 19:17 | Zoey |  Téma týdne

Samota


Samota, osamělost. Tento pocit si prožije každý z nás, ať chce nebo ne.
Osamělost není sama o sobě tak hrozná když je třeba Váš táta na nějaké cestě.
Nejhorší je osamělost jinde, osamělost v duši.
Samotu považuji za pocit který mě může porazit na kolena a zase zvednout. Vždy spoustu lidí dává přednost samotě a svým vlastním myšlenkám před nějakou pařbou v hospodě. Ano, jednou do měsíce nějaká ta oslava neuškodí(myšleno pořádná oslava)ale každý víkend to už je dost.
Spoustu lidí dává přednost samotě z důvodu smrti svého blízkého příbuzného nebo kamaráda. Ale třeba prostě chtějí mít klid od tohohle věčně uspěchaného světa a taky si jednou pořádně protřídit myšlenky.
Neodsuzujte proto lidi za jejich případné osamocení, nemohou za to. Někdy si odpočinout prostě musí.
Já sama jsem kdysi kamarádku takhle odsuzovala a nenapadlo mě podívat se trochu hloub, za zástěrku pochybné výmluvy. A moje odsouzení způsobilo hodně jiných problémů.
Každý jsme jiný. Kdyby jsme byli stejní, život by neměl smysl. Věděli bysme co uděláme, co si myslíme. Když jsou lidé různí, nemůže je to připravit o pocit vítěztví ve hře, ve válce. A taky prostě díky tomu že jsou lidé jiní, díky tomu přemýšlíme jak bychom mohli vyhodit figurku a jaký tah protivník asi udělá.
V obyčejné hře i opravdové válce.
Já sama mám spíše povahu člověka který si myslí své a moc se nevyjadřuje. Ano, dostává mě to do mnoha trapných situací, ale pocit že si stojím za něčím, za co stojí žít, to mě vždy uspokojí.
Tím že jsou lidé různí utvářejí sebe i tento svět. A proto je důležité abychom vždycky byli jiní, ať barvou pleti nebo vírou. Jak nás přiroda stvořila, tak bychom měli zůstat. Ale tento přírodní zákon se bohužel narušuje vytvářením robotů kteří ať chtějí nebo ne, budou vždycky stejní. Nemají duše a jsou kovoví.
A nemít duši je jako nežít, nebýt člověkem.
Proto si vážím svého myšlení a myšlenek a jsou jakékoli. Své samoty i povahy.
Lidé nám mohou vzít všechno,mohou zničit naše těla, ale jedna věc nám přeci jen zůstane:naše duše a myšlenky, vzpomínky. TY nám nikdo nikdy nevezme.
(By me)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andulef Andulef | 26. listopadu 2012 v 19:33 | Reagovat

Samota v duši, to je hrůůůůza! Naprosto skvělý článek. :)

2 Isobel Isobel | Web | 26. listopadu 2012 v 19:49 | Reagovat

Úžasný článek! To vypovídá o mě, jsem radši sama než s někým.

3 knihofil18 knihofil18 | Web | 26. listopadu 2012 v 21:07 | Reagovat

Krásne zhrnuté, dojemné. Ani nevieš, ako ti rozumiem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama