Kapitola 17.Setkání

26. listopadu 2012 v 17:55 | Zoey |  Jak umírají stromy(4)
Ahoj!!!
Takže bych Vám ráda představila sedmnáctou kapitolu. Je v ní tak trochu seznámení se světem v podzemí8)A pokud Vás tahle kapitolovka skutečně zajímá, pusťte si k ní tuhle písničku.
Našla jsem jí díky Belle-Kejtý a je skutečně krásná. A taky se při ní dobře píše. Díky Bello-kejtý!8)
Zoey8)






Šla jsem jako poslední v celém našem trojčlenném zástupu. Nechtělo se mi dopředu. Igorův dárek ve mně probudil city a taky trochu strach z něčeho neznámého. Z lásky.
Nikdy jsem nebyla do nikoho zamilovaná, nepočítám takové ty tajné, prchlivé lásky, že se mi líbili kluci ze třídy. Navíc to bylo všechno tak trochu i kvůli Claire.....
Hodila jsem myšlenky za hlavu abych nenarazila do elfa a začala jsem se více soustředit na to co se děje. Stáli jsme před obrovským stromem, úplně stejným jako byl ten který mě napadl. Pořád jsem ten zážitek měla čerstvě v paměti.
"Tohle je Král Králů. Vysvětlí Vám pomocí myšlenek a obrazů proč jste tady, co je Vaším úkolem a zodpoví spoustu otázek které Vás pálí na jazyku,"řekl elf a zmizel mezi stromy.
Pohlédla jsem na Igora a ten kývnul.
Zavřela jsem oči a několikrát se nadechla. Pak jsem opatrně, převelice opatrně otevřela svou mysl světu. Ihned jsem zaznamenala Jeho. Jemně jsem se dotkla jeho mysli a zaplavily mě vzpomínky.
Vítej, zašeptal cizí hlas v mé hlavě. Usmála jsem se.
Vítej i Ty, ani jsem nevěděla proč to říkám. Otevřela jsem oči a naznačila Igorovi že se s ním taky může spojit.
Udělal to a oba jsme naslouchali a hlavně se dívali na sled obrazů který se promítl skrze Jeho mysl do těch našich. Bylo to...zvláštní. Viděla jsem a cítila všechno od počátku tohoto světa v podzemí. Byla jsem svědkem nevídaných událostí a pochopila jsem jak je Král Králů starý, moudrý, kolik toho zažil a že se teď ani nedivím že ho elfové a zvířata tak milují.
Stala jsem se svědkem příchodu prvních zvířat, viděla rozkvést první rostliny. Pak přišli elfové a dali do té doby temnému světu slunce a nebe. Společná láska zvířat a elfů vytvořila svět jako takový, klidný a plný života.
Viděla jsem i rozpory mezi elfy a novou vírou kterou jim jako podmínku stanovil Král Králů, jak ji nakonec přijali a začali uznávat. Potom přišli z východu Ti, kteří se o tento svět velmi zajímali a rozhodli se dát mu pravidla. Ale to se nelíbilo Králi Králů a tak se spustila válka mezi elfy a zvířaty a těmi kteří přišli z východu. Říkali si----
A v té chvíli se proud myšlenek a pocitů přetrhl a strom nám uzavřel své vzpomínky. Mohli jsme s ním komunikovat dál, ale zjevně vlastnil vzpomínku o které nechtěl aby ji někdo znal.
Jak si říkali?zeptal se Igor. Cítila jsem jak svou tak jeho netrpělivost.
Řeknu Vám to až přijde čas. Teď není dobré abyste o tom něco věděli. Až přijde čas...řeknu Vám, slibuji.
Měla jsem chuť něco říct ale nebyl to dobrý nápad, to skutečně ne.
Tak já mám první otázku, prohlásila jsem.
Co máme udělat proti Lesnímu Králi kterého nezajímá co se děje s jeho královstvím?zeptala jsem se.
Vy to nevíte. Sám Lesní Král nařídil demolici celého lesa. Mrzí mě Igore že to tak musím říct. Ale tvůj otec o mě a této říši ví a chce ji zničit. Tím že ji postupně zahubí, chce zničit i mě. A pokud možno vyprovokovat válku, odpověděl váhavě Král Králů a ihned jsem pocítila Igorův smutek a neskutečnou bolest.
Chce válku, pomyslela jsem si.
Má ji tedy mít, zašeptal Igor.
Než se ale pustíte do spřádání plánů, jistě máte spoustu jiných a důležitějších otázek, poznamenal Král.
Ano, řekla jsem.
Zeptala jsem se ho na spoutu věcí které si ani nepamatuji. Igor se ptal jen na svého otce a náš rozhovor skončil tím, že zůstaneme zde v této říši a elfové nás naučí kouzlit. Tedy aspoň mě.
Pak sesadíme Igorova otce a pokud možno zachráníme tento svět v podzemí. Nastolíme novou vládu, i když není jisté koho, ovšem Král Králů řekl že až přijde čas tak nám řekne kdo to má být.
Válka bude nevyhnutelná. Igorův otec je prý tak zkažený že vlastní syn ho nezajímá a chce jen moc. Elfové a lesní zvířata jsou na naší straně, ovšem bude potřeba vykonat ještě mnoho cest ne po tomto podzemním světě ale tom našem. V lesích žijí bytosti o kterých lidé neví a které by byli ochotné přistoupit na naši stranu. Ale i na stranu jiných. Já i Igor musíme vykonat nesčetně cest po světě a zvládnout úkol vyslanců dobra.
Že bych se na tohle všechno nějak těšila, to něříkám, ovšem je to nutnost. A co je nutnost, to je nutnost.
Mám před sebou kouzelnický výcvik, spoustu nezvladatelných(ovšem jen na první pohled)úkolů a taky problémů.
Zdá se že cestování se stane mou druhou přirozeností.
Ach jo.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bella-Kejtý <3 Bella-Kejtý <3 | Web | 26. listopadu 2012 v 18:43 | Reagovat

Úžasná kapitola. Za tu písničku nemáš zač :)) A taky se mi při ní dobře píše :)) díky ní vnikli mé povídky jinak ybch je psala asi teĎ :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama