Kapitola 15.Svět "tam jinde"

16. listopadu 2012 v 15:17 | Zoey |  Jak umírají stromy(4)
Ahojky, takže jsem konečně8)dopsala patnáctou kapitolu a komu ji věnuji?Hmmmm....8)
Tak asi Angele, mojí nové a vlastně poslední SB8)
Každopádně je mi jasné že si ještě nemohla přečíst předchozí kapitoly, takže mi vážně nevadí když nebude vědět o co jde8)8)8)
Jinak se moc omlouvám za tak trochu neaktivitu na blogu, škola má přednost, však to znáte8(
A taky pardón že mi to trvalo tak dlouho, prostě jsme už nestíhala8)
Zoey


Igor šel opět k tomu velkému stromu. Opatrně jsem šla za ním, pořád ve mně doutnala nedůvěra vůči němu. Když zase položil ruku na kmen a začal něco mumlat, docela jsem se nudila...Ale když na mě kývl, šla jsem k němu. Nemůžu tu trčet napořád.
"Dej ruku na kmen jako já a opakuj po mě. V mysli,"řekl a udělala jsem co řekl.
"Volám tě králi králů,"¨
Volám tě králi králů.
"Přijmi mě prosím do své říše,"
Přijmi mě prosím do své říše.
"Slibuji že se nepokusím někoho obtěžovat,"
Slibuji že se nepokusím někoho obtěžovat.
Netuším co se stalo pak. Zaplavilo mě bílé a zelené světlo a jako bych byla hluchá a němá. Nemohla jsem křičet a nic jsem neslyšela. A pak jsem omdlela.
"Probuď se, slyšíš?Dělej!"křičel někdo a třásl mnou. Nechtěla jsem otvírat oči. Chtěla jsem dál spát a poddat se úlevnému spánku. Ale ten někdo byl nemyslitelně otravný, jako bzučící moucha.
Pootevřela jsem nejprve jedno a pak druhé oko. Uviděla jsem Igora jak na mě mává a vrátil se mi sluch.
"No tak pohni,"pomohl mi na nohy a já se začala rozhlížet kde to jsme. Vůbec jsem neměla tušení. Všechno bylo až nadpřirozeně zelené a všude keře, stromy a květiny. A taky spousta zvířat. Veverky, králíci, divoké kočky, ptáci a lišky. Támhle medvěd a jinde jezevec. Všechno působilo dojmem dokonalého a klidného života.
Zvířata byla absolutně krotká a vůbec se nebála. Bylo vidět že tu neexistuje strach.
"Tohle všechno má být zničeno?"zašeptala jsem několik slov.
"Ne i ano. Tam v lesích, v jiném světě, kácí stromy které mají svou druhou polovinu i zde. Takže vlastně pokud je zabijí tam, tady taky tak. Je to smutné, ale je to tak. A můj otec s tím nehodlá nic dělat. nic,"odpověděl zachnuřeně a po tváři mu stekla jediná slza.
Teď už jsem s ním soucítila.
Musí být hrozné mít takového otce. Vzpomněla jsem si na své rodiče. Ani jsem jim nenapsala...
"Musíme jít dál a představit se Králi Králů. To je Král stromů, jen tak mimochodem. Chovej se k němu se vší úctou kterou v sobě máš. Bude to velmi zajímavé setkání,"předříkal mi jako kniha.
Nešli jsem nějak rychle. Igor mi vysvětlil že tady čas plyne jak se mu zachce a že tu nikdo nikam nepospíchá. Líbilo se mi to.
"A tvůj otec žije kde?"zeptala jsem se.
"Taky v těchto lesích, ovšem mnoho mil daleko. Navštívíme ho až si promluvíme s Králem Králů,"odpověděl a beze slova šel dál.
Trochu jsem se otřepala a vyrazila za ním.
Po chvílim jsme došli až na velkou mýtinu. Všude se pásli jednorožci(což mě dost překvapilo)a uprostřed protékal potůček. A u něj stál dub. Největší který jsem kdy viděla.
Jeho silné pokroucené větve se tyčily k modrému nebi. Zelené listy se chvěly v lehkém vánku a sám strom jako by vrzal a sténal. Vypadal mohutně a slavnostně.
"Takže,"nadechl se Igor. "Dotkni se jeho mysli, opatrně, jasné?"vyrušil mě z rozjímání o tom jací mají jednorožci asi barvy rohů.
"Jasně, jo,"zamumlala jsem a najednou mi napadla děsivá věc. Jakože opravdu děsivá. Proč mi vlastně pomáhá a jde tím proti otci?Možná mě očaroval abych šla s ním. Začala jsem se bát.
Zavvrtěla jsem hlavou a zahnala tak nepokojné myšlenky. Igor mi vlastně udělal velkou čáru přes rozpočet. Měla jsem na všechno přijít sama a najednou přijde on a bum!už jsem v lese.
Zavřela jsem oči a polehoučku se dotkla mysli toho stromu. Zaznamenala jsem všechno možné co se děje v lese:od života drobného mravence po city velkého soba.
Ale po vteřině mojí mysl napadla jiná. Úplně mě ochromil neskutečný strach a bezmoc. Bolest byla nesnesitelná a srazila mě na zem. Nemohla jsem křičet, dýchat ani dělat něco jiného než se v křečích svíjet na zemi.
Matně jsem slyšela Igora jak na mě křičí něco nesrozumitelného a pak najednou bolest ustoupila a já mohla otevřít oči.
Igor mě starostlivě pozoroval a bylo vidět jak se mu ulevilo když jsem se probrala. S jeho pomocí jsem se posadila a s velkou nechutí pohlédla na strom.
A na Igora taky.
"Můžeš mi laskavě vysvětlit proč si se do toho všeho pletl?!"začala jsem na něj ječet až se všichni jednorožci rozprchli.
"Protože se mi taky nelíbí co se děje s lesem a kdybych tvým přátelům řekl že chci pomoct, nevěřili by mi protože jsem synem Lesního Krále. Proto,"odpověděl a podíval se někam neznámo kam.
"Dobrá tedy, přijímám tvou pomoc. Ale chci abys tomu stromu laskavě vysvětlil že nehodlám bojovat proti jeho mysli,"odsekla jsem a ukázala na strom.
"Dobrá tedy,"odpověděl a položil ruku na kmen. "Mě neublíží," dodal a pak zavřel oči.
Téměř okamžitě se všude kolem nás vynořily ze země tlusté šlahouny a ovinuly se nám kolem těl. Zaječela jsem a snažila se vyprostit. Ovšem marně. Šlahouny mi drtily kosti a znemožňovaly dýchat.
Pak se pod kořeny stromu otevřela velká černá díra a šlahouny nás začaly stahovat pod zem. Sebrala jsem poslední síly, zarývala nehty do země, ale všechno bylo marné. Igor na tom byl podobně.
Tma se nemilosrdně blížila a...
Můj výkřik vyzněl do prázdna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 16. listopadu 2012 v 16:04 | Reagovat

moc moc moc pěkné!!! :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama