Kapitola IV.

18. října 2012 v 20:22 | Zoey |  Poslední z rodu naděje(4)
Takže po dlouhé době...čtvrtá kapitolka k PZRN.8)Ať se líbí!!!

Katy nevěděla jak dlouho jela, ale značně pociťovala únavu. Na koni i na sobě. V lese byla obzvlášť velká tma a i když si to nechtěla přiznat, věděla že zabloudila. A tak ji nenapadlo nic jiného než sesednout z koně a usnout pod nejbližším stromem.
Vzbudilo ji hlasité hřmění a kapky deště který se pomalu měnil v liják. Katy se rozhlédla a kůň nikde. Zahlédla jen jeho stopy v blátě a hned jí bylo jasné že utekl. A ona je teď v pěkné kaši.
Udělala si několik cílů které hodlala splnit než umře.
1)Dostat se k nějaké civilizaci a ohlásit ten atentát..
2)To znamená i pomstít své rodiče, ale když je nejbližší civilizace tisíce kiláků daleko bude to muset zvládnout sama.
3)Neumřít
Katy si ani nevšimla že ji sleduje pár černých vlků a nevypadají moc nažraně...
V dalších pěti vteřinách Katy letěla vzduchem, dopadala na na tvrdou zem a tekly jí slzy z očí když se jí vlk zakousl do ruky. Vyhrabala se na nohy a začala utíkat. Jak jen to šlo. Katy ovšem nepatřila mezi nejrychlejší lidi na světě a tak ji vlci brzo dohonili..
Víc si nepamatovala.
Probudila se na slaměném lůžku a do nosu ji udeřil štiplavý zápach kouře. Posadila se a zamrkala. Netušila jestli dobře vidí nebo co, ale kolem nedalekého stolu kroužili ti černí vlci a zřejmě hledali něco k jídlu. A u stolu spatřila podivného mladého muže. Měl divné zelenošedé oči a nesmírně bledou pleť, skoro z mramoru. Oblečení bylo staré a zašlé, černé vlasy rozcuchané a jeho celkový vzhled byl....Strašidelný.
Katy zaujal přívěsek který se dotyčnému na krku. Byl to zelený smaragd velikosti pěsti malého dítěte a byl zavěšen na řetízku. Zářil a bylo vidět že není jen tak obyčejný.
Muž se velmi zamyšleně díval na Katy a nepřítomně přitom hladil jednoho z vlků.
Roztřásla jsem se.
"Co přesně po mě chcete?"zeptala se a vytrhla muže z nepřítomného pohledu.
"Ach tak. Moji vlci měli hlad a nebývá časté že by se tu někdo objevil...Takže zkrátka zaútočili. Naštěstí jsou vycvičení aby cokoli co se tu objeví neznámé, mi donesli. Takže si přežila...jen s drobným zraněním které se však...nu řeknu ti pravdu. Do tří dnů zemřeš protože jed lesních vlků je smrtelný,"dořekl a protáhl se. Jako by se nic nestalo. Jako by jí právě neoznámil že za tři dny a možná i dřív, umře. Katy projely vzpomínky na rodiče a důležitý úkol.
Nesmí zemřít.
"Vy nejste ale člověk že ne?"zeptala se. Nevypadal totiž na normálního člověka a kdo normální by vůbec žil..tady?
"Ne, nejsem člověk.."nedopověděl.
"A kdo tedy jste?"
"Jsem upír."
No dobrý. Takže za tři dny umře, je v jedný místnosti s velmi pravděpodobně hladovým upírem který jí může každou chvíli kousnout a proměnit v nesmrtelnou...
"Sakra vždyť já můžu přežít!"zařvala nečekaně a jeden z vlků se na Katy hrozivě podíval.
"Ano, pokud by si byla ochotna obětovat život smrtelníka za ten nový. Nekousnu tě, to ne. Jen ti dám tenhle přívěsek, ukázal na smaragd,"a ty se proměníš v upírku. Získáš určitě nějaké nadání a naučt se ovládat nejen to, ale i nové pocity které s proměnou souvisí...je těžké. Já jsem starý a tak-"
"Bych se mohla stát vaši pomocnicí!"vykřikla nadšeně. Nebylo to zas tak hrozné. Můžu přežít...
"Ale minimálně rok musíš být tady a být trpělivá. Hned tak nezačneš ovládat své instinkty, takže..."tázavě se na ni podíval a Katy rychle kývla.
Stane se upírkou.
"Teď jdi ale spát,"řekl jí tiše a dívka zavrtěla hlavou. Neusnula by.
"Teď jsi ale spát,"zopakoval a Katy se okamžitě propadla do hlubokého spánku.
Věděla že umírá a zároveň brzy začne žít nový život...
S tímto vědomím prospala zbytek dalšího dne a noci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Isobel Isobel | Web | 18. října 2012 v 21:03 | Reagovat

Hezká kapitola, těším se na další

2 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 19. října 2012 v 6:22 | Reagovat

pěnký.. moc moc! :-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama