Kapitola 4.

15. října 2012 v 20:18 | Zoey
Kapitola 4.
"Ne, nechte mě být,"její šepot byl sotva slyšitelný. Byla ochromena strachem. Netušila totiž, že Ti, kteří nemají duše působí na každého ne moc pozitivním dojmem. Teď se ale bála hlavně o svůj život.
Svezla se na zem a položila si hlavu na listí. Zírala na šedou oblohu. Nemohla uvěřit, že celou dobu měla varování před těmihle přímo pod nosem. Na okamžik na ně zapomněla a zamyslela se. Možná ji nechají žít když jim řekne že pokud jí vysvětlí jak zacházet s tou knihou-nástrojem, může je vysvobodit. Ale nemají duše. Jim už nikdo nepomůže.
Zvedla se a otřepala ze sebe listí. Pořád tam byli.
"Co s tím mám dělat?"zeptala se jich a ukázala na knihu.
"Na to musíš přijít sama,"dostalo se jí odpovědi.
"Jak mi to pomůže při hledání přítele?"poupravila svou otázku.
"Na to musíš přijít sama,"dostalo se jí odpovědi.
"Mohu odejít?"zeptala se opatrně a prohlížela si stále stejné postavy.
Několik z nich se rozestoupilo a udělalo jí tak volnou cestu.
"Mám ještě udělat něco kromě toho že hledám přítele a držím v rukou osud celého světa?"pohlédla na ně a toužila být co nejrychleji pryč.
"Jsi Merah a tak si toho važ. Ne vždy můžeš přežít, ale díky knize je větší pravděpodobnost že ano. Užívej ji moudře a….neztrácej naději v lepší zítřky."
Potom se vše ztratilo v záplavě světla a Alenka se ocitla ve svém pokoji. Bylo stejně hodin jako když odcházela ven, a pořád seděla u stolu, dívala se na oblečení a uvažovala, jestli má jít ven. Jen s tím rozdílem že v rukou držela prázdnou knihu.
Vrátila jsem se v čase, uvědomila si zmateně. Otevřela knihu a zadívala se na prázdné stránky.
Přepíšu sem moje povídky, blesklo jí hlavou a nadšeně do knihy začala přepisovat svůj horor.
Po dvou hodinách pilného psaní bylo dílo dokončeno.
To ovšem dívka ještě netušila, co hrozného udělala.
Odpoledne uplynulo jako voda a nastal večer. Alenka mívala ve zvyku navštěvovat otce a trochu se snažit zapříst s ním rozhovor. Nikdy se o to ale moc nezajímal a stále pracoval na něčem, co Alenka nikdy neviděla.
Nevěděla, zda mu má povědět o záhadných postavách, Alexově zmizení, knize, snech….Otec ale o Alexovi nevěděl, Alenka mu o něm nikdy nic neřekla. Takže by pravděpodobně nic nechápal. Jak smutné že vlastní dceru ani vlastní otec nepochopí…
Zaťukala na dveře pracovny a vstoupila. Její otec jistě neví, že je Merah. A jistě by to všechno považoval za naprosté výmysly třináctiletého dítěte. Pohlédla na jeho prošedivělé vlasy a vybavila si jeho zelené oči, které po něm zdědila…Jako po matce rusé vlasy…
Najednou věděla, že mu to musí říct.
"Tati, máma by si jistě přála abych ti o tom řekla,"vyhrkla dívka.
"A o čem,"zadíval se na ni a posunul si brýle na nosu.
"Že jsem Merah,".
"Pojď sem,"řekl a poklepal na křeslo vedle toho svého. Alenka si poslušně sedla a pozorovala otcův obličej.
"Takže ti o tom tvůj přítel Alex již řekl?"zeptal se.
"Vlastně ani tak ne. Je to trochu složitější…".
"Musel ti o tom říct,"trval na svém otec.
"No řekl, ale ty asi nevíš, že před třemi dny zmizel,".
"To není dobré. Měl se rozplynout až ti bude osmnáct,".
"Nemyslím že se rozplynul, tati."
A tak Alenka vyprávěla svému otci všechno. A on jí poprvé v životě naslouchal. Po dvou hodinách společného přemýšlení si to oba vyložili jako varování. Alenka by měla začít něco dělat ohledně toho nástroje, tedy knihy. Otec taky nevěděl k čemu slouží a co dokáže a tak Alence dovolil aby do ní prozatím psala své povídky, však ono se nakonec ukáže k čemu slouží. Otec jí vyprávěl, že Alexe důvěrně znal a že o Těch, kteří nemají duše ví. Omlouval se jí i za to jak se k ní dřív choval a Alenka pocítila poprvé v životě domov.
Když v jedenáct hodin došla do svého pokoje,unavená a šťastná, rozhodla se napsat další povídku. Měla jednu kterou napsala před třemi lety a byla to její nejvydařenější povídka. Rozhodla se ji tedy přepsat.
Setkání s Holly Cordsnovou
Ten den byla Jane jako na jehlách. Měla totiž poznat svou novou spolubydlící Holly. Ta s ní měla strávit celých plných pět let na internátě Sv.Kateřiny. Jane pevně doufala že budou kámošky. Tady na té škole panovala krutá pravidla a Jane chtěla Holly co nejvíc pomoct v krušných začátcích.
Ozvalo se nesmělé zaťukání na dveře. Jane rychle otevřela a za dveřmi stála....
Nejzajímavější holka na světě.
Měla černé vlasy spletené do copu, na sobě šaty které se hodily do takového toho 18.stol. Ale na ní nesmírně vynikly, kotníkové kozačky také nebyly k zahození a její mírný obličej se zvědavě rozhlížel po pokoji. A ty oči...Velké, jasně fialové oči plné smutku.
"Ehm...chm....já jsem Jane a jsem tvoje spolubydlící,"snažila se Jane představit aniž by se pořád dívala do těch zářivých očí.
Holly byla zajímavá dívka a Jane mohla jen doufat že s ní bude vycházet.


Druhý den když se Jane a Holly podrobněji seznámili, Jane provedla Holly celou školou. Holly byla moc ráda a vypadá to že se z nich stanou přítelkyně.
O tři týdny později...
Holly a Jane se opravdu staly nejlepšími kámoškami. Všude spolu seděly, vzájemně si pomáhaly a Jane dokonce ani nedbala na pomluvy které o její kamarádce kolovaly. Jindy by se o to zajímala a docela by to i řešila, byla ale tak omámena krásou přátelství že si to nechtěla zkazit.
Poslední večer kdy byla naživu si zapsala do deníku.
15.listopadu 1999
Milý deníčku,
Holly se chová hrozně divně. Moc se mnou nemluvila a v posledních třech dnech skoro vůbec. Nechápu to. Dřív jsme si byly jako sestry a teď...
Je to zkrátka divné.
Dostala jsem poznámku když jsem se z ní snažila vytáhnout co se to s ní děje. Mám za dva z Dějepisu, nevěděla jsem kdy byly inkvizice-pálení čarodějnic. No, se stalo.
Dále se mě zeptal nejhezčí kluk ze třídy jestli s ním nechci jít na Vánoční ples. Jasně že ano!
Někdo klepe na dveře. Jdu otevřít.
Když dveře otevřela, přivítala ji ledová ocel nože který letěl z Hollyny ruky.
Její tělo bylo nalezeno 27.listopadu 2001 po rozsáhlém pátrání v Alpách. Byla to už téměř kostra a nikdo nikdy nepřišel na Janenina vraha...
Holly Cordsnovou nikdo nikdy neviděl a nikdo o ní neslyšel až dodnes...
Alenka dopsala a unaveně odložila pero. Klížily se jí oči a tak zalezla do postele a v mžiku usnula.
Probudila se kolem jedné díky zvláštním, skřípavým zvukům.
Někdo škrábal na okno.
A dveře do pokoje byly otevřené.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Isobel Isobel | Web | 16. října 2012 v 14:22 | Reagovat

Ha! Skvělý, fantastický a už se nemůžu dočkat další kapitolu"

2 teri-vlk teri-vlk | Web | 17. října 2012 v 15:50 | Reagovat

wow! Skvělé. Ten další příběh co alenka napsala je taky úžasný :) a dost děsivý! Ty jo doufám, že to, co Alenka napíše do knihy se neodehraje i ve skutečnosti!! ;) Paráda!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama