Kapitola 10.Problém jménem Igor

26. října 2012 v 18:53 | Zoey |  Jak umírají stromy(4)
Jezuskote, já jsem už na desátý kapitolce!
Potěšilo mě to jako něco jestli mě dobře pochopíte. Desátá kapitola už přeci jen něco znamená...
Hezké čtení přeji
Vaše Zo


Dělala jsem jakože nic a důkladně(na můj vkus až moc)jsem si pročítala matematické vzorečky na obvod, objem a obsah(brrr!)Bože, sedím s tím super klukem v jedný lavici!Jak já jsem blázen bláznivá.
Snažila jsem se si ho nevšímat, ale to nejde. Neustále jsem po něm pokukovala, ale naštěstí se nezdálo že by si mě nějak všímal. Zbytek dne jsem strávila tím že jsem musela neustále mluvit o svém útěku ze školy(několik na hlavu padlých kluků se zajímalo) a nakonec jsem si našla i pár kamarádů. Jednou z nich také byla dívka jménem Louie která neustále obdivovala mé činy a vůbec mě vychvalovala. Staly se z nás kamarádky a to moc dobré.
"Ty se máš že sedíš s Igorem,"pošeptala mi o přestávce na oběd.
"Prosímtě proč?"zeptala jsem se jí udiveně.
"Je to nejhezčí kluk na škole. Každá by s ním chtěla být,"odpověděla a zachichotala se.
Oj. Tak tady stop. Nesnáším romantiku a blbé narážky typu "A ty ho asi hodně miluješ co?"na to jsem více než vysazená. Povzdechla jsem si a naprosto vyloučila všechny možné myšlenky které se Louie motaly hlavou.
"Louie, já ho nemiluju, a jestli po něm jednou všechny holky tak to teprv ne,"vysvětlila jsem a definitivně uzavřela tuto debatu.
Po vyučování jsem se s ní rozloučila a tunelem dorazila domů. Musím přiznat že mi nebylo dobře, bála jsem se že se bude zas opakovat ta situace jako před několika dny....
Teta kreslila a já se nudila. Úkoly žádné a tak jsem se rozhodla pro změnu vyrazit do vesnice. Kdoví kdy se tam zas dostanu?
Tunelem tam a první věc co jsem uviděla byl Grim na sluníčku.
"Nazdárek, Grime,"pozdravila jsem a šla dál. Nijak nevypadal že mu to vadí.
Prošla jsem se, navštívila Ednu v jejím malém domečku, pokochala se krásnou Louieiných záhonků s růžemi. Krásný den který jsem ocenila především za klid a mír který po něm zůstal v mém srdci.
Užuž jsem se chystala vstoupit do tunelu když mě za předloktí chytila ledová ruka.
Otočila jsem se.
"Ahoj,"pozdravil mě Igor.
"Emm, ahoj"odpověděla jsem mu.
"Máš čas?Rád si s tebou budu povídat,"navrhl mi a tak jsme se posadili na betonový obrubník vyhřátý od slunce.
"Tak jak se ti tu líbí?"začal a tak trochu jsem si připadala jako u doktora.
"Jde to,"odpověděla jsem vyhýbavě.
A nakonec jsem mu pověděla o sobě téměř všechno. I o tom hlasu. O všem.
Udělala jsem největší chybu mého života a uvědomila jsem si to až když jsem dorazila k tetě která ze mě všechno vytáhla a přivedla mě zpět do drsné reality.
"Očaroval tě,"vybouchla a přejížděla mě pohledem.
"Udělal to už mnoha lidem a jenom já jediná vím kdo to přesně je. Měla sis na něj dávat pozor, velký pozor!"zlobila se a já si smutně uvědomovala krutou pravdu.
"Teď už jen můžeme počkat až ti něco udělá, odvede tě bůhvíkam,"pokračovala.
"Ach moc se omlouvám!Já to neudělala schválně,"omluvila jsem se smutně.
"Něco uděláme,"povzdechla si a tím pro mě dnešní den skončil.
S těžkým srdcem jsem šla spát a teta mi slíbila že si zítra na zlepšení nálady můžu vyzkoušet další povolání:novinářství.
Asi jediná věc která mě mohla v tomhle temném světě povzbudit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bella-Kejtý <3 [Bella-Kate] Bella-Kejtý <3 [Bella-Kate] | Web | 27. října 2012 v 15:14 | Reagovat

Wow. Je to krásné :)) Moc se ti to povedlo ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama