3.Kapitola

14. října 2012 v 12:47 | Zoey |  Kniha která nebyla určena pro pohádky
Kapitola 3.
U snídaně bylo jako obvykle ticho. Alenčin otec Steve Woods byl ve své pracovně kde trávil svůj život od smrti Alenčiny matky Erion. Kuchařka Rosy vařila v kuchyni, nevrlý správce pozemků Pan Darcy ještě spal a jediná služka Ellen Portraidová už byla v jednom kole. Utírala prach a zalévala květiny. Sobota byla obecně považována jako den úklidu.
Ale pro Alenku to znamenalo den kdy mohla být venku s Alexem a dovádět s ním. Nebo také rozebírat trochu vážnější témata jako byla například ta, která se týkala hlavně Alexova odchodu. Neměla strach. Když tu ještě byl tak ne.
Ale teď už ho měla.
Teď už ano.
Alenka se vrátila do svého pokoje a rozhodla se.
Půjde ven.
Oblékla si teplý kabát a na hlavu narazila pletenou čepici. Když vyšla ven, značně pocítila chlad. Takhle po ránu ven většinou nechodila, dnes udělala výjimku.
Kam půjdu?přemítala v duchu. Nechtěla někam kam chodívala s Alexem. To ani ne, zbytečně by to v ní vyvolávalo vzpomínky a určitě by neudržela slzy.
Nevěděla co má dělat a cítila se nesmírně….odstrčená od vlastního otce a světa kolem. Ano, otec jí přehlížel už od smrti její matky, tedy od jejích pěti let. Na to si zvykla a pak přišel Alex a nahradil jí rodinu, stal se jejím přítelem. Bez něj bylo všechno černé.
Říkal jí, ať se připraví na svou budoucnost. Je dívka z proroctví, má nalézt nástroj, který jí umožní změnit celý svět. Ale co když nechce svět změnit?
Jediným mým přáním je přivést Alexe zpátky sem, rozhodla se. Věděla však, že to nebude snadné když je vlastně skoromrtvý…A žádná moc nemůže přivést někoho k životu…
Věděla, že i když zjistí co s ním je, život ani duši už mu nevrátí.
Ztracena ve vlastních myšlenkách ani nevěděla, kam ji nohy nesou. Najednou se ocitla v nejzazším koutu jejich zahrady. Byla zde stará, kamenná kašna obrostlá mechem a zarostlá trávou. Už léta z ní netekla voda. Alenka tady nikdy nebyla, otec jí totiž říkal, že sem nesmí chodit. Okolní stromy a keře nepoznávala, a i přesto jí byly povědomé…
Deja vu.
Najednou zafoukal vítr a roznesl listí po celém prostranství. Zafoukal ještě víc a z listí se začaly formovat neurčité tvary. Zanedlouho nabyly tvary lidských postav a staly se z nich…
Postavy oblečené do černých hábitů a s kápěmi přes obličej.
Výbuch odhodil Alenku na zem. Odřela si dlaně a když se konečně dokázala postavit a rozhlédnout, ti lidé nebo co to bylo kolem ní utvořili kruh. A uprostřed byla ona a vedle ní…
Prázdná kniha.
Teď se Alence vybavil sen a poznala, proč jí byly stromy povědomé. Tohle není sen, uvědomila si a pro jistotu se štípla do hřbetu ruky. Zabolelo to, ale postavy nezmizely. Naopak, byly čím dál více skutečnější a Alenku popadl strach.
Natáhla se pro knihu a nikomu nevadilo, když ji vzala do ruky. Postávala takhle hodnou chvíli a nakonec se odvážila o rozhovor.
"Kdo jste?"zeptala se roztřeseně.
"Nejsme lidé,"ozvalo se sborově.
"A kdo nebo co tedy jste? Řekněte mi to. Chci najít Alexe, je to můj kamarád. Pomozte mi. Prosím,"zašeptala se slzami v očích.
Nikdo nevypadal, že ho to obměkčilo.
"Jsi Merah z proroctví a v rukou držíš nástroj, s nímž můžeš změnit celý svět. Používej ho moudře a můžeš najít svého přítele."
"Vím kdo jste,"zašeptala slova plná strachu a úzkosti.
"Jsme ti, kteří nemají duše."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teri-vlk Teri-vlk | Web | 14. října 2012 v 15:06 | Reagovat

Ták a je to tady! Alenka už má knihu :) Jsem zvědavá, jak to bude dál. Protože je to vážně skvělý příběh. A vypadá to, že i dost dobře promyšlený :))

2 Zoey Zoey | Web | 14. října 2012 v 16:24 | Reagovat

[1]: Díky a ano, promýšlela jsem od té doby co to vypadalo že v ankeťě zvítězí8)

3 Isobel Isobel | E-mail | Web | 14. října 2012 v 16:36 | Reagovat

Wow! Kniha je u svého majitele a já se nemůžu dočkat další kapitolky! Už aby tady byla!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama