1.Kapitola

26. října 2012 v 10:20 | Zoey |  Poslední z Rodu Naděje:Upírova Pomocnice
A máme tu první kapitolku8)Věnováno Knihofilovi18, za to jaké hezké komentáře dokáže napsat8)To ale rozhodně neznamená že ostatní SB taky nejsou bezva a nepíšou milé komentáře8)!Jsem ráda že chodíte na můj blog a vůbec si čtete moje příběhy8)Určitě se taky dočkáte nějaké kapitoly která Vám bude věnovaná8)
Hezké čtení
Vaše Zoey8)

Katy se divila. Viděla strop zašedlé barvy, cítila kouř a přítomnost někoho jiného, a taky byla kapánek zmatená. Nechápala co se s ní děje.
"Katy?"zeptal se ten upír co se na něj teď podívala.
"Hmmm?"úplně se lekla svého čistého hlasu.
"Jsi...proměněná,"řekl jí.
Aha!Katy si všechno vybavila. Vzpomínky jí zaplnily hlavu a hned se vyděsila i zaradovala. Může pomstít svoje rodiče a neumřela. Ale musí u Cola zůstat aspoň dva roky. To ji zamrzelo.
Potřásla dlouhými hnědými vlasy a na krku se jí zakynklal přívěsek. Vzala ho do rukou a zjistila že pořád mění barvu. Byl nádherný.
Podivila se protože Colovi se neměnil. Připadalo jí že tu není něco v pořádku a že by se asi měla zeptat.
"Ano, není tu něco v pořádku,"odpověděl jí Cole.
"Máš vyjímečný dar. Tvé oči také nemají jednotnou barvu stejně jako tvůj náhrdelník. A z toho můžeme vyloučit že prostě a zkrátka tvoje nadání je neuvěřitelně mocné a to znamená že můžeš být nejmocnější upírka. Tady ovšem záleží jakou cestu si vybereš,"pohlédl na ni a jeho oči ji pilně zkoumaly.
"Jestli se stanu tou nejlepší nebo jestli budu obyčejná upírka která žije tak trochu v ústraní,"zamyslela se Katy a povzdechla si. Bude to ještě těžké.
"Mým přáním a úkolem je pomstít své rodiče. Ano, souhlasím že budu u tebe jako tvá pomocnice na ty dva roky, ale pak si chci jít svou cestou. Jo?"
"Nebudu ti v tom bránit. Ale chápej že nemůžu vypustit do světa nezkušenou proměněnou, jinak bych se s tebou už dávno nezdržoval,"odpověděl Cole.
"Takže jsme si to vyřídili a teď...co teď?"zeptala se Katy a posadila se. Nezamotala se jí hlava jako obvykle, chápala že je upírka a nebyla už tolika zmatená. Jen si budu muset zvyknout na novou sílu, nadání a spoustu dalšího, pomyslela si a rozhlédla se pořádně po místnosti.
Byla to malá, útulná jeskyně. O kamenné stěny byly opřené velké police a na nich stály a ležely zaprášené svazky o velikosti bible a ještě větší.
Nádherně vyvedené obrazy symbolizující příchod prvního upíra, další a další upíři, spoustu zvířat a pak celý rodokmen nějaké upíří rodiny která Katy připadala povědomá.
Jeden stůl, dvě židle, v rohu postel. Víc asi nic.
"Tvůj domov,"řekl Cole a usmál se na ni.
"Možná bych se mělla dovědět něco o mém původu. Moji rodiče asi nebyli úplně ti praví,"řekla Katy rozechvěle.
"Nu, byli. Byla jsi normální lidská dívka která kdyby se neproměnila tak by pořád byla dcera dvou lidí. Ale když se proměníš, tvůj původ také. Takže jsi teď v podstatě moje příbuzná, a dcera Siriuse Coltnsna. A právě po mě a něm jsi zdědila poslední kapku krve z Rodu Naděje. A to znamená že jsi Poslední z Rodu Naděje a máš nesmírnou moc. Až zemřeš(nebo tě spíše někdo zabije, my jsme totiž nesmrtelní)už tu nebude nikdo z Rodu Naděje. Takže s tvojí smrtí zahyne i tvůj rod,"dokončil Cole.
Tak to bude ještě zajímavé, pomyslela si Katy.
"Teď už tě jenom naučit jak má žít upír a zjistit jaké máš nadání."
To bude ještě hodně zajímavé.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama