Kapitola 3.

18. září 2012 v 15:42 | Zoey |  Pampeliška

Kapitola 3.
Celý dne jsme jeli a střídali krok s klusem a i když jsem dobrá jezdkyně, musím uznat že jsem byla ráda když jsem zastavili na noc. Přes celý den jsme měli několik přestávek na jídlo a odpočinek pro koně. Ale i tak jsem byla dost unavená.
Jakmile Zak našel dobré místo chráněné před větrem a nezvanými hosty. Já jsem se postarala o koně a Victoria roztáhla mapu a připravila ohniště.
Jakmile byla na scéně mapa, šla jsem se hned podívat. Musím přece vědět kam jedeme!
Došla jsem k Victorii a podívala jsem se jí přes rameno. Byla tam celá mapa naší země a všechny města a vesnice. Pole, louky, lesy. Nádhera.
"Kam jedeme?"zeptala jsem se Victorie a podívala se na její obličej. Byl unavený a strhaný, v jejích očích navíc doplněný o nepříjemný, chladný výraz.
"Do hlavního města, do Sofie,"odpověděla a v jejím hlase jsem zaslechla stopu nenávisti.
Každopádně jsem se teď málem zbláznila. Do hlavního města plného strážců kteří okamžitě poznají že přišel Nadaný se změnou.
"Ale to nás zabijí!"téměř jsem vykřikla a nevěřícně se podívala na Zaka který dělal jako by nic a díval se do ohně.
"Musíme tam jet aby si získala nějaké to vzdělání,"odpověděla Victorie nevraživě. Takže ona ani Zak tam jet nechtějí, je to všechno kvůli mně. Jenom kvůli mně. Podívala jsem se na ně a zjistila že u Zaka bych nechtěla aby zmizel. A u Victorie...u ní nevím...
"Hele lidi, začala jsem, "zabili mi rodiče když jsem byla jako malá. Nechtěli mě vydat Strážcům a obětovali se za to. A teď mám jejich oběť vydat nadarmo, když vím že mě zabijí když půjdu do města? Ne, to nejde. Já tam prostě nepůjdu!!!!!!"křičela jsem jako pominutá. Nevěděla jsem co to se mnou je.
Victorie se přikrčila a smutně se vzdálila na druhý konec tábořiště. Byla ke mně zády a najednou se prudce otočila a zakřičela: "Mě taky zabili rodiče, oni se za mě taky obětovali, a stejně je to nanic! Mě je zabili před dvěma lety a před vlastníma očima! Co mi na to řekneš, no?!"schoulila se pod přikrývku a otočila se k nám zády.
Tak proto je tak nepřístupná a vlastně nešťastná. Zabili jí rodiče. A já si ji teď pěkně naštvala. Jsem v táboře sirotků, napadlo mě.
Otočila jsem se na Zaka. Ležel a koukal na hvězdy.
"A co ty?"zeptala jsem se třaslavě, "taky ti zabili rodiče?"koukám na něj jako na blázna.
"Mě je nezabili,"řekl, "moji rodiče žijí."
Teď jsem si na chvíli myslela že jsem v táboře sirotků, ale není to tak. Jednomu z nás rodiče žijí. A není to vlastně horší? Vědět že vaši rodiče žijí, ale nemoct je navštívit, mít o ně pořád strach...
"Musím se jít projít na čerstvý vzduch,"poznamenala jsem a zvedla se.
"Jistě, jen nechoď moc daleko,"odpověděl a dál se díval na hvězdy.
Šla jsem chvíli křovinami a nakonec vyšla na mýtinu na okraji skály. Uviděla jsem krajinu v měsíčním světle a samotný měsíc v úplňku. A těch spoustu hvězd! V klášteře jsem také pozorovala hvězdy, většinou s Gabrielem. Znal všechna souhvězdí. Gabriel...Není možné že ještě včera jsem s ním jela na koni a povídala jako s bratrem. Tolik se mi po něm stýskalo. Co když ho už nikdy neuvidím?Jeho milou tvář a andělské oči. Slíbil že se ještě potkáme. Až změním svět.
Ale jak ho jen změním? Je tolik otázek a tak málo odpovědí.
Za sebou jsem uslyšela kroky. Prudce jsem otočila a uviděla Zaka.
"Můžu si přisednout?"zeptal se a já kývla. Sedl si vedle mě a vzal mě kolem ramen. Nějak mi to nevadilo, bylo to takové přátelské gesto připomínající Gabriela.
"Víš Ellen, já mám nadání číst myšlenky,"řekl a já zrudla jako blbec. Musel tedy slyšet co jsem si o něm myslela...
"Ale dělám to nerad,"pokračoval, "raději vůbec."Usmál se a mrkl na mě.
A dal mi pusu.
Teď asi omdlím.
"Radši si vyslechnu co si o mě kdo myslí,"pokračoval a podíval se na mě.
"Co si o mě myslíš ty?"zeptal se a já byla jako rajče.
Asi fakt omdlím.
"No, považuju tě za přítele,"nervózně jsem se usmála.
"To jsem rád,"usmál se a pak jsme si povídali a dívali se na měsíc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 povidkyodpaji povidkyodpaji | 18. září 2012 v 16:16 | Reagovat

krásná povídka :D

2 Zoey Zoey | Web | 18. září 2012 v 16:21 | Reagovat

Díky8)

3 Isobel Isobel | Web | 19. září 2012 v 17:31 | Reagovat

Moc krásná kapitolka! Přečetla sem si to od začátku a už se těším na další!

4 Zoey Zoey | Web | 19. září 2012 v 17:46 | Reagovat

Děkuju8)

5 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 24. září 2012 v 17:50 | Reagovat

Ooooh, moje malé pubertálne srdiečko piští. :D Dokonalý záver! Našrtnutie ľúbostného trojuholníku? Senza! Skvelá poviedka, skvelá kapitola! Sem s ďalšiou... budem sa tešiť na pokračovanie.

6 Shie Shie | Web | 15. října 2012 v 19:06 | Reagovat

Moc pěkné !!! Děkuju, že jsi napsala i na můj blog. Vážím si toho! :-)

7 Zoey Zoey | Web | 15. října 2012 v 19:29 | Reagovat

[6]: Nemáš za co, opravdu8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama